Micka doufá, že si spraví chuť. Neklouže to, nadřu se, žehrá po výpadku

Na Maďarsko má přitom Micka optimistické vzpomínky, na mistrovství světa před čtyřmi lety v metropoli u Dunaje posunul na kraulařské patnáctistovce hranici českého rekordu a statečně se pral s elitou. Aktuálně se ale spíš pere s naladěním formy.

„Doufám, že předvedu solidní výkon. Rád bych osobní rekord, ale jsem trochu skeptický. Bohužel mám vinou koronaviru za sebou tříměsíční tréninkový výpadek, protože byly zavřené bazény. A vedle fyzičky to nejvíc odnesl cit pro vodu. Neklouže mi to a nadřu se, je to velká improvizace. Takže hlavní cíl je zaplavat tak, abych byl spokojený," přemítal před odjezdem jistý účastník olympijských her v Tokiu.

K aktuálnímu rozpoložení šestadvacetiletého závodníka bohužel přispěla i smutná rodinná událost, během poslední covidové vlny totiž ztratil tatínka. „To, že skáču do bazénu, mi paradoxně pomáhá přestat myslet na věci okolo. Člověk vypne a alespoň na chvíli má kam utéct od špatných věcí, které se udály," krčil rameny Micka.

Proto zatím nevyhlíží ani Tokio, kde by měl za jedenáct týdnů vzplanout olympijský oheň. „To začnu až těsně před odletem. Do té doby mě čeká řada jiných věcí a úkolů," vytyčil jasný směr, jenž by měl vést k nalezení ztracené rovnováhy.