Článek
I když jste na závod formu neladil, stejně jste ho ovládl. Velké povzbuzení před Tokiem?
Určitě. Je příjemné vědět, že i když jedu z tréninku, jsem schopný být mezi nejlepšími. Maličko jsem doufal, že od páteční kvalifikace, kdy jsem se moc dobře necítil, si odpočinu a bude to lepší. A povedlo se, zjevně i syn hraje se mnou, protože se v pátek rozhodl, že bude spát poprvé u babičky. Zarazilo mě to, ale bylo příjemné mít večer i chvíli pro sebe, lehnout si na gauč. (úsměv) Je to známka, že forma přichází, jak má, i z toho mám radost.
Vaše suverenita byla znát už v semifinále, kdy jste poslední metry už ani nepádloval.
Ono to vypadá, že jsem hrozně namachrovaný, když takhle vypouštím ten závěr. Ale my jedeme přímo proti tabuli, kde svítí vedoucí čas a ten náš. Viděl jsem, že mám strašnou rezervu, takže to není tak, že bych si to dovolil vypustit podle pocitu.
Jiří Prskavec se zlatem po závodě SP v Troji.
Další váš závod přijde až v Tokiu.
Už se nikam nechystám, pravděpodobně bych nejel ani tenhle Světový pohár, kdyby se nekonal tady… Ale v Troji závodím nejradši, miluju to tady. A psychice tenhle výsledek hodně přidá, nakopne mě to do posledních dvou měsíců přípravy.
A ujistil jste se, že i vaše nová loď je rychlá…
Trochu jsme se spolu sžívali. Ona je mrcha strašně živá a já ji občas nestíhal. Teď už bych řekl, že jsme si sedli a bylo to vidět, dokázal jsem reagovat i na změny. Doufám, že ještě oba zvládneme ve zdraví cestu do Tokia, a věřím, že spolu můžeme závodit moc pěkně.
Na rozdíl třeba od rychlostních kanoistů nemusíte posílat svoji loď do Tokia s předstihem.
Naštěstí máme lodě krátké a některé letecké společnosti nám je berou s sebou. Rychlostňáci na soustředění lítají bez svých lodi a mají tam nějakou půjčenou, což u nás nefunguje.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Do odletu do Tokia se budete připravovat jen v pražské Troji?
Nejen v Praze, trénuju i v Brandýse nad Labem, kde bydlím. Taky se tady zahraniční závodníci divili: „Tys tady byl přes týden jenom dvakrát, to netrénuješ?“ Říkal jsem, že dřu, ale doma. Trénuju půl napůl tam a tady, taky se mi nechce do Prahy na devítku, ty zácpy jsou strašný. Do Troji jezdím odpoledne, takže mám furt loď na střeše.
Jak tedy závěrečná příprava bude vypadat?
Teď už to je víc do rychlosti, což víc bolí. K tomu trošička běhu, abych dostal dolů váhu, i když teď jsem na tom dobře, kolem 68 kilo. Manželka totiž nekupuje vůbec sladké. Nebo kupuje a schovává, já nevím, ale nemůžu ho doma vůbec najít. Fakt mě to trápí a hrozně trpím. (úsměv)
