Není horší způsob, jak může vodní slalomář zahájit svoji jízdu než dotykem hned první branky. „To jsem si řekl, že jsem trouba, naštěstí nebyl čas o tom víc přemýšlet,“ líčil kanoista Lukáš Rohan. Zbytek jízdy v jeho podání se v pražské Troji blížil kanoistické dokonalosti a jeho čas už nikdo ze světové elity nepřekonal. Šestadvacetiletý slalomář, jehož maximem v SP bylo dosud šesté místo, tak slavil nečekaný triumf.
Lukáš Rohan se zlatem z pražské Troji.
Vlastimil Vacek, Právo
Fotogalerie
„U mého předchozího trenéra Lukáše Kubričana jsme měli pravidlo, že kdo šťouchne první nebo poslední branku, kupuje ostatním čokoládu, taky mi to hned připomněl. Ale pak jsem jízdu zachránil a čistý čas jsem měl jen o pět sekund horší než v sobotu Jířa (kajakář Prskavec), to se mi snad nikdy nepovedlo,“ cenil si.
Na břehu prohodil pár slov se svým tatínkem a zároveň trenérem Jiřím Rohanem, dvojnásobným olympijským medailistou na deblkanoi. „Jen mi gratuloval a říkal, že jsem se k němu trochu přiblížil, což mě těší,“ neskrýval pokračovatel slalomového rodu.
Lukáš Rohan v cíli finále SP ve vodním slalomu.
Vlastimil Vacek, Právo
Na víc nebyl čas, Rohan spěchal na slavnostní vyhlášení, které je v Troji okořeněné zpívanými hymnami v podání slalomářky a studentky zpěvu Evy Říhové.
„V sobotu mi říkala, že by si chtěla ještě jednu českou hymnu zazpívat, tak jsem rád, že jsem jí to umožnil. Zpívá krásně, já využil toho, že mám na stupních tenhle krásný respirátor a není to vidět, tak jsem si taky zazpíval,“ usmíval se.
Jen ho mrzelo, že za standardních okolností by si vítězství užil před početnější diváckou kulisou, letos do Troji fanoušci nesměli. „Bylo to trochu smutné, ale moderátoři Dan Stach s Mírou Lencem dokázali i tak zase vytvořit skvělou atmosféru, tak se mi jelo skvěle,“ pochvaloval si.
Lukáš Rohan na stupních vítězů ze zlatou medailí za vítězství v kategorii C1 muži během Světového poháru ve vodním slalomu v Praze.
Vlastimil Vacek, Právo
Další závod pojede zřejmě až v olympijském Tokiu, kde se i svým pražským triumfem pasoval mezi medailové adepty. „Ale byl bych nerad, kdyby se psalo, že jsem najednou nějaká velká naděje na medaili. Tady mi to sedlo, využil jsem domácí prostředí a ukázal si, že můžu porazit i ty nejlepší. Ale v Tokiu to bude úplně jiný závod,“ uvědomuje si.
