Článek
Co říkáte na to, že čeští kanoisté čekali na zlato 44 let?
Já to vůbec nevěděl, přijde mi to neuvěřitelné, když Česko mělo tolik skvělých singlkanoistů jako Lukáš Pollert nebo Standa Ježek. Lukáš (Rohan) teď zajel skvěle stříbro na olympiádě, mně se povedlo vyjet titul, tak jsem rád za všechny, kdo nám prošlapali cestičku, protože naše kategorie byla trochu přehlížená a teď se dostáváme do popředí.
I v tréninkové skupině Miloslava Říhy si teď vedle kajakářů Vavřince Hradilka či Víta Přindiše určitě budete moct víc dovolovat.
Je pravda, že interní vtípky od Vítka s Vávrou probíhají velmi často, teď jim to můžu vracet. Ale ještě jim asi pár dnů nechám, protože byli zklamaní, když tu nepostoupili do finále. Kajakáři jsou ta nejrychlejší kategorie a pro mě je úžasné, že s nimi můžu denně trénovat.
| Očima trenéra Miloslava Říhy |
|---|
| „Poslední mistr světa na kanoi Petr Sodomka byl můj trenér, zjevně mi něco předal, a já to mohl předat dál Vencovi. Některé věci ve své trenérské práci používám dodnes. Ten sport se samozřejmě hrozně posunul, dneska je výbušný silově-rychlostní, jezdí se kolem 90 sekund. Dřív to bylo 250 i 300 sekund, lodě byly dlouhé a široké, ale pořád je to na divoké vodě, kde rozhoduje čtení vody a výběr nejrychlejší stopy, to zůstalo stejné. Vencovou silou stránkou je poctivost k tréninku a přes jeho mladý věk profesionální přístup po všech stránkách.“ |
Když jste projel cílem, na startu bylo pět nejlepších ze semifinále. Věřil jste v medaili?
Ne, můj čas byl asi o dvě a půl sekundy pomalejší než v semifinále. Měl jsem radost, že jsem udržel čistou jízdu, ale vůbec jsem nečekal, že budu mít medaili. Na startu byly samé legendy našeho sportu, samý mistr světa a oni skončili za mnou. Ještě jsem to úplně nevstřebal, ale je to nádherný pocit.
Před naším rozhovorem se tu s vámi přišel vyfotit stříbrný medailista, 38letý hvězdný Slovák Alexander Slafkovský. Jak si užíváte tyhle chvíle po závodě?
To mi také přijde neuvěřitelné… Vybavuju si jen ten sled událostí. Po závodě mi skočila do náručí přítelkyně, pak mě zvedla, to jsem se bál, aby neměla kýlu, ale dobře to dopadlo. (směje se) Pak mi gratuloval celý český tým, to bylo úžasné.
Byl tu s vámi i kondiční trenér Jonáš Křepelka, nebývalo úplně zvykem, aby kanoisti takto cíleně pracovali na fyzičce. Zjevně se vyplácí.
Já měl kondičního trenéra už od šestnácti let v Olomouci. Fakt mi to vyhovuje, hodně dbám na suchou přípravu. Když jsem šel do Prahy, hledal jsem kondičního trenéra a našel Jonáše. Udělali jsme velký kus práce, a ještě nás toho spousta čeká.
Čeští medailisté z bratislavského Čunova: zlatý Václav Chaloupka a bronzová Gabriela Satková.
Pod Křepelkou se navíc připravujete i s hokejistou NHL Michaelem Frolíkem.
To je také super zpestření. Tolik startů v NHL jako Frolda nemám, ale tím titulem jsem se aspoň malinko přiblížil jeho odkazu. (úsměv)
Sezona světovým šampionátem skončila, aspoň máte čas na oslavy.
Je pravda, že původně jsem měl do Prahy řídit, což asi neklapne. (úsměv) Na nějaká pivka asi dojde, ale budu dost hotovej. A v úterý letíme s přítelkyní na dovolenou do Londýna. I když se přiznám, že když jsem sem jel, měl jsem toho docela dost, jak byla sezona dlouhá, poprvé jsem si vyjel reprezentaci do 23 let i dospělých. Ale teď po tom úspěchu se mi zase tolik končit nechce a těším se, až mě zase bude bolet ta zimní příprava.
