Článek
Dostál, čerstvý mistr světa na kajaku do 23 let, dostal čestnou destičku na obří dřevěné plastice starého převozníka, jehož autorem je jeho otec, zvaný Bosambo. A Dvořák, spolu s Radoněm zatím jen bronzoví na světě na deblkanoi (i když první medailisté od dob olympijského vítěze Doktora), si prozatím zarezervoval místečko hned vedle.
Ve zdejší síni slávy se honosí jména sedmi olympijských vítězů včetně Holečka i Doktora a dvanácti mistrů světa. Kde jinde tohle mají? Však to ocenil i svazový předseda Jan Boháč a další legendy české kanoistiky, nebo pražští zastupitelé.
„Já už mám sice desky dvě, ale jsou to „dětský" kategorie. Junioři a třiadvacítka. Snad přidám něco dospělýho," smál se 20letý obrovitý Kyklop „Pepíček" Dostál, člen bronzového olympijského čtyřkajaku z Londýna. A po ramenou ho plácala i maminka Eva Emingerová, bývalá ligová volejbalistka a dnes skvělá jazzová zpěvačka. „Podívejte, těmahle rukama jsem mu odnosila domů tašky s jídlem a vykrmila si ho."
Loděnice místo školky
Oba současní členové Dukly tady vyrostli. „Rodiče mě sem vozili už v kočáře a správcové mě tady cpali chlebem se sádlem," připomíná Dostál specialitu zdejšího kapitána Pedra – Dvořákova dědečka. „Pro mě je to druhý domov, místo školky jsem chodil sem," potvrzuje 25letý Filip Dvořák.
Koučem mu je otec Libor, čtvrtý kanoista z olympiády v Moskvě. A působí tu i strýc Martin, bývalý československý reprezentant v plavání a triatlonu a mistr světa v kvadriatlonu.
Oba šampióni tady v létě stihli pomáhat s likvidací následků velké vody, podobně jako při povodni v roce 2003. „Jednou jsem odklízel bahno, víc jsem nestihl," omlouvá se Dvořák. „Natíral jsem a podbíjel saunu," pochlubil se Dostál.
Berou to jako samozřejmost, vždyť sem stále chodí. Zacvičit si do posilovny, zahrát nohejbal, nebo na pivo s kamarády. Však i tentokrát vzali své parťáky z lodi.
Z Norska přivezli padesát kilo ryb
A jak trávili volno po úspěšné sezóně? Dostál vyrazil s tátou a přítelem sestry na ryby do Norska. „Týden jsme chytali. Já dostal 92kilovou tresku, táta dvě po 85. Přivezli jsme domů zamrazených padesát kilo ryb, budu mít co jíst na půl roku," řehtal se. Dvořák složil v září státnice na Metropolitní univerzitě v oboru mezinárodní obchod a pak se věnoval oslavám.
Teď už oba týden trénují. „Začali jsme týdnem v lázních v Třeboni. Teď jsme byli v Jizerkách běhat, na kole a v posilce," prozrazuje Dvořák. Poprvé se chystá za přípravou do tréninkového centra výrobce lodí do Portugalska, touží po změně.
„Od pondělka se připravujeme tady doma," dodává Dostál. A začátkem listopadu vyrazí na měsíc tradičně za moře do San Diega.
Oba směřují další rok opět k mistrovství světa, tentokrát do Moskvy. „To je vždycky hlavní, ostatní závody bývají často jen oťukávaná," říká Dvořák. Dostál by však rád jel sám i ve čtyřkajaku. „Nechci se zaměřit jen na jednu loď. Tak mě to víc baví a taky mám šanci, že když jeden závod nevyjde, uspět ve druhém."
Jako by chtěli naplnit klubové heslo, vymalované na zdi novotou zářící klubovny. „Nejen žíti, plouti je nutno."
