Článek
Bojovat jste musela až do posledního závodu, byla to jedna z nejtěžších nominací?
Začala jsem dobře, ale holky jsou rychlé, rozdíly minimální, pořadí se pořád prohazovalo. Bylo to docela těžké, noc na neděli nebyla nejpříjemnější. I když to bylo málo pravděpodobné, možnost, že se nenominuju, nebyla vyloučená. Ale už jsem zažila horší nominace, třeba když jsem hned v prvním závodě dostala padesátku.
Bylo těžké z hlavy dostat různé propočty, jak by mohla nominace dopadnout?
Nebyla jsem před začátkem nominace moc nervózní, ale když už jsem ji měla dobře rozjetou, přišlo by mi líto to ztratit. Kdybych od prvního závodu cítila, že na to nemám, tak bych se s tím se skřípěním zubů nějak vyrovnala.
Soupeřky asi nebudou moc překvapené, až vás na velkých akcích opět potkají.
Asi ne. Ale neuvědomují si, jak těžký to tady mám. Myslí si, že dokud trénuju, budu v reprezentaci, ale tak to není. Kdyby se sem přijely podívat, viděly by, jak se tady mastíme. Asi by jim došlo, že to není tak, že když chci, tak v reprezentaci jsem.
Rýpnou si do vás občas soupeřky, nebo si to z úcty nedovolí?
V zahraničí ta úcta docela je, ale doma si občas rejpnou. (úsměv)
Dokážete říct, co je vaší největší předností, že se tak dlouho držíte ve špičce? Jsou to zkušenosti?
Zkušenosti jsou spíš brzda. Já nejsem tak vystresovaná, ale ostatní jsou dravější. Hlavní předností je možná větší vyježděnost a cit pro vodu. A když se mi jízda povede, tak i když se necpu tolik na tyče, pořád jsem rychlá.
