Někdy je to na pěst, jindy k nevydržení. Na vodě ale Fuksovy pojí velký olympijský sen

Martin: Je super, že jsme do té lodi konečně zaklekli. Pořád to není stoprocentní, pětistovka přece jen není tak důležitá trať a na kilometru budeme souhru pilovat až časem, protože se chci pořád soustředit na singla. Ale je dobré něčím začít, Péťovi pětistovka jde, mně celkem taky, tak jsme si řekli, že ji zkusíme.

Martin: Já do závodu šel s tím, že určitě chceme vyhrát a dostat se na světové poháry. Těmi asi naše deblová kariéra pro letošek skončí, brácha je v mužích první rok, tak se bude soustředit na závody do 23 let, aby se rozkoukal. A od příštího roku nebo směrem k olympiádě se budeme snažit společně jezdit i kilák.

Petr: Já to nejdřív nečekal, brácha pořád říkal, že mě vezme do debla, až mi to začne trochu jezdit. A před nominačními závody mi Máťa řekl, že pojedeme pětistovku. Měl jsem trochu nervy, abych mu to nekazil. Párkrát jsme se svezli, ještě jsme nebyli sjetí, ale bylo super, že jsme vyhráli.

Martin: Dohromady jsme v lodi byli asi třikrát, což samozřejmě bylo znát oproti klukům, kteří jezdí spolu dlouhou dobu. Tak uvidíme, jak to bude vypadat o víkendu, startujeme vedle Brendela (trojnásobný olympijský vítěz).

Petr: Máťa se teď soustředil hodně na singl, do debla naskočil po několika letech, já jezdím se svým parťákem jezdím čtyři roky.

Martin: Přesně tak, brácha je v deblu zkušenější, takže mě vlastně učí. (úsměv)

Petr: Právě, že ne. Já jezdil s taťkou nebo dědou, ale nikdy s Máťou.

Martin: U mě to bylo stejné. Bráchu jsem si šetřil, až budu cítit, že to fakt půjde. Poprvé jsme to zkusili před rokem, kdy jsme si řekli, že zkusíme potrápit Jardu s Filipem (deblkanoi Radoň-Dvořák), ale pak jsme se dohodli, že když byl brácha ještě junior, nebudeme vymýšlet žádné blbosti. Jeli jsme asi deset kilometrů na vytrvalost a pak to odložili.

Petr: A letos jsme poprvé sedli do debla asi čtrnáct dnů před závody. Cítil jsem neskutečnou sílu, když mě Máťa tlačil zezadu, jeli jsme rychle.

Martin: Je to tak, jeli jsme plus minus stejným záběrem, pádlujeme podobně i na singlech, tak by to do budoucna neměl být problém. Trénink na deblu mě tolik nevyčerpá, ale v závodě stejně jedete naplno a v konci tuhnete. Akorát tuhneme každý trochu jinak, tak musíme ještě držet stabilitu.

Petr: Já vytuhnu dřív než Máťa, ale snažím se pořád jet.

Martin: Když vidím, že mu dochází, a ještě nějakou sílu mám, snažím se bráchu popohnat a on zabírá bez síly, ale rychleji, tak se doplňujeme.

Martin: To si nemyslím, spíš je to složitější, někdy bych ho zabil. Jak má svoje léta, je teď na pěst. (úsměv) Není to s ním někdy jednoduché. V tréninku oba chceme podat nejlepší výkon, máme to v hlavě srovnané, ale když vylezeme z vody, často se neshodneme. Třeba to přijde časem, až dostane rozum, snad…

Petr: Je pravda, že mám parťáka a s Máťou je to někdy horší, a to jsme spolu moc na deblu nejezdili. Na soustředěních je to někdy k nevydržení.

Petr: To je pravda, i brácha mi to říkal. Poslední roky už mě ale fotbal tolik nebavil, spíš jsem si rozuměl s partou v loděnici. A už jsem v ní zůstal. I když mě to nejdřív vůbec nebavilo.

Martin: Stejný příběh jako u mě, když jsem hrál hokej. Když jsem to bráchovi říkal, nevěřil.

Martin: Děda prožívá naprosto všechno, je podle mě hodně rád. Taťka to nedává tolik najevo, ale myslím, že ho to také těší, kór kdybychom zajeli nějaký dobrý výsledek společně.

Petr: Děda měl radost, i jak jsem jezdil na singlu letos poprvé v mužích.

Martin: Přesně, teď přeje víc Péťovi než mě. (směje se)

Petr: O Máťovi totiž ví, že většinou vyhraje, tak se tam snaží dotlačit i mě.

Petr: Určitě bych ji chtěl s Máťou vyhrát.

Martin: Nejdřív bych se tam s ním chtěl dostat.

Petr: Jasně, ale když už tam budeme…