Článek
Na červnovém mítinku v Římě jste vyhrál závod na 800 metrů, na patnáctistovce skončil druhý a nechal za sebou i velká jména. To bylo směrem k Budapešti hodně slibné, ne?
Čtyřstovku jsem tam plaval jen sedm setin za svým maximem a 1500 metrů tři sekundy od rekordu. Věřím, že forma stále graduje a budu ještě rychlejší. Realita je ale samozřejmě ve hvězdách. Tělo musí natrénovaný objem vstřebat, poprat se s ním. Nechám se překvapit. Rád bych ale samozřejmě plaval v osobních rekordech, to je vždy důvod ke spokojenosti.
V Itálii jste se musel srovnat s jinak pojatým tréninkem i hvězdnou konkurencí. Plaval jste parťákům za patami?
Trenér mě v přípravě brzdil, z přemíry snahy jsem se v intenzitě zatížení pohyboval za anaerobním prahem, a to pro mě jako vytrvalce nebylo dobré. Takže jsem měl pokyn plavat pomaleji a dostával docela kotel. Pak jsme ale závodili v Meranu a tam jsem Gregoria porazil na čtyřstovce a na dvoustovce mě zařízl až na posledních pěti metrech. Trenér mě poměrně chválil a říkal, že je na Budapešť hodně zvědavý.
Polohovkářka Barbora Závadová letos trénovala v Austrálii a chce se tam na delší dobu vrátit. Máte podobné plány s Itálií?
Já vím, že chci zůstat v Česku. Chybí mi půlrok, rok do konce školy a rád bych studium dotáhl do zdárného konce. Do Itálie bych se podíval spíš jen na kratší soustředění.
Jak jste vlastně sžil s Apeninským poloostrovem?
Bylo tam příjemné teplo, moře blízko a jedinou starostí plavání. Trochu mě mrzí, že jsem za ten půlrok nepřekonal víc jazykovou bariéru. Moje italština, ani jejich angličtina na velký pokec nebyla.
Vrylo se vám něco z italského stylu života pod kůži?
Umět si vychutnat dobrou kávu. A taky gesta a nadávky. Ty jsou dobré. Když tady někoho počastujete peprnou italskou nadávkou, tak si ještě myslí, že ho chválíte.
Vyhlášená kuchyně vás neoslovila?
V Česku jsem si dával pizzu nebo těstoviny rád. Tam je pasta klidně třikrát denně a mezitím pár plátků prosciutta. To je jako mít pořád dokola svíčkovou, a za týden ji nechcete ani vidět. První měsíc jsem trpěl hlady, pak jsem naštěstí najel na steaky.
