Článek
Čtyři Fuksovi poprvé společně v lodi.
Společnou premiéru Fuksovi absolvovali v domovské nymburské loděnici.
Před polednem se začali scházet ve své domovské loděnici Lokomotivy Nymburk, Josef Fuksa byl připraven jako první. „Děda je nervózní, už ho z toho bolí hlava,“ dobíral si ho syn Petr Fuksa starší, s nímž tvoří trenérský tandem.
Zkoušel, jestli se v lodi udrží
„Já si říkal, že když jsme dva leváci a dva praváci, tak až mi bude sedmdesát, pojedeme na mistrovství republiky čtyřku,“ vyprávěl nejstarší z rodu Fuksů. Jenže na jeho kulatiny plán nevyšel, až o necelé dva roky později.
„Ti machýrci to tehdy zamítli. Že by mě odtamtud odvezla rychlá. Tak jsem rád, že to vyjde teď,“ přiznával. Jako trenér už tráví víc času na kole, ale v přípravě na společnou vyjížďku se dvakrát v lodi svezl. „Když jsem zjistil, že přijedou novináři i televize, musel jsem zkusit, jestli se v tom udržím,“ smál se.
Mezitím do loděnice dorazili zástupci nejmladší generace. Čtyřiadvacetiletý Martin, jenž letos v Račicích obhájil titul mistra světa na pětistovce, a o pět let mladší Petr, jenž už letos také startoval na dospělém mistrovství světa a s bratrem začal jezdit v deblkanoi.
Mladí to táhli
Následovala debata, jak si pozice ve čtyřkanoi rozdělí. „Mladí to odtáhnou,“ rozhodl děda a Fuksové zaklekli v pořadí Martin, Petr mladší, Josef a Petr starší.
Loď pak společně donesli na molo, zapózovali fotografům a vyrazili. „Hlavně nesmíme udělat ostudu,“ zahlásil ještě Petr Fuksa starší, jenž se právě na čtyřkanoi stal v roce 1998 v Szegedu mistrem světa.
I když spolu v lodi jeli poprvé, na souhře to nebylo znát. „Jsme Fuksové a my se umíme sladit,“ vysvětloval pak s úsměvem tatínek Petr. Ze břehu se zdálo, že nejvíce pokynů uděloval děda. „Já jen říkal, aby nejeli moc rychle a já vydržel, že takhle rychle jsem nejel třicet let,“ smál se nejstarší člen posádky.
V pětasedmdesáti na republiku?
Na Labi objeli tři kolečka, jednou si zkusili i ostřejší tempo. „Nečekal jsem, že to bude tak dobrý, úplná pohoda,“ pochvaloval si nejmladší v lodi Petr Fuksa. „Bylo to fajn, jsem rád, že se to povedlo,“ přitakával i Martin Fuksa.
„Zadní část lodi dávala pokyny, my s bráchou byli ticho. Přece jen jsou starší, mají víc zkušeností a jsou to naši trenéři, tak jsme museli poslouchat,“ věděl šestinásobný mistr Evropy.
Zopakují si někdy společnou jízdu? „Když se dožiju pětasedmdesáti, tak pojedeme mistrovství republiky,“ vyhlásil děda Josef společný cíl.
