Hlavní obsah

Hokejový tým pro olympiádu: Milan Hejduk

Jirka G. NovákSport.cz

Zimní olympijské hry v italském Turíně jsou pomalu za dveřmi a jednou z nejsledovanějších událostí bude bezesporu hokejový turnaj. Redakce Sport.cz se proto rozhodla přinášet čtenářům pravidelně profily všech členů českého týmu. Především pro své střelecké schopnosti byl trenéry vybrán: Milan Hejduk.

Foto: ČTK/Michal Doležal

Milan Hejduk.

Článek

Jen těžko si šlo představit olympijskou nominaci bez jednoho z nejlepších kanonýrů NHL, který už mnohokrát potvrdil svůj čich na góly. V letošní sezóně se sice kvůli zranění rozjížděl pomalu, ale v současnosti už opět patří mezi opory Colorada Avalanche. Český útočník hrál už na předchozích olympijských hrách v Salt Lake City a v Naganu, a právě nadmíru vydařený turnaj v Japonsku tehdy odstartoval jeho velkou kariéru v NHL.

Hejduk začínal s hokejem v rodném Ústí nad Labem, později přešel do Teplic, kde v dorostu dokázal ve 32 zápasech nastřílet přes šedesát branek.  Produktivita téměř sto dvaceti bodů za sezónu brzy neunikla pozornosti vyhledávačů talentů a Hejduk kývl na nabídku Pardubic, kde kdysi hrával jeho otec. V létě 1993 jej tehdejší trenér Východočechů Zdeněk Uher povolal do prvního týmu a dal mu šanci v extralize.

Český tým pro ZOH 2006
Brankáři:
Dominik Hašek, Milan Hnilička, Tomáš Vokoun
Obránci:
Pavel Kubina, Jaroslav Špaček, Marek Židlický, František Kaberle, Tomáš Kaberle, Filip Kuba, Marek Malík
Útočníci:
Martin Ručinský, Martin Straka, Jaromír Jágr, Milan Hejduk, David Výborný, Václav Prospal, Robert Lang, Petr Čajánek, Petr Průcha, Rostislav Olesz, Aleš Hemský, Jan Bulis, Martin Erat
Trenéři: Alois Hadamczik, Mojmír Trličík a Ondřej Weissman

Sedmnáctiletý mladíček se bez známek nervozity stal rázem velkým překvapením ligy, patřil mezi nejproduktivnější hráče Pardubic a se svými spoluhráči ochutnal atmosféru finále play-off. Navíc byl za ročník 1993/94 oceněn jako nejlepší nováček nejvyšší soutěže. V letech 1995 a 1996 si zahrál na juniorských šampionátech a v listopadu 1996 prožil premiéru v seniorském národním týmu. Do mužstva pro MS 1997 se však nevešel.

Hejduk ale nezatrpkl, dál střílel góly v lize a vysloužil si nominaci na olympijský "turnaj století" v Naganu jako třináctý útočník. Předpokládanou roli náhradníka plnil až do zápasů play-off, kdy musel nastoupit namísto zraněného Jana Čalouna. Už ve čtvrtfinále zaskočil sebevědomé Američany několika drzými kličkami a po triumfálních zápasech s Kanadou a Ruskem mohl společně se spoluhráči oslavovat historický triumf.

Trofeje se rozrůstají

Po zlatém opojení v Naganu dostal příležitost i na mistrovství světa ve Švýcarsku, kde si však zahrál pouze 23 minut prvního zápasu s Japonskem, než mu puk vystřelený spoluhráčem zlomil čelist. Po sezóně vyslyšel volání Colorada a odešel do NHL. Hned v první sezóně se dokázal prosadit natolik, že byl mezi třemi nominovanými hráči na Calder Trophy pro nejlepšího nováčka soutěže. Trofej nakonec získal jeho spoluhráč Chris Drury, ale Hejdukovy hvězdné chvíle měly ještě teprve přijít.

V roce 2001 oslavil s Coloradem vítězství ve Stanley Cupu, když jeho tým porazil obhájce z New Jersey v sedmi dramatických zápasech. O dva roky později se v NHL dočkal i první individuální trofeje - padesát branek mu zajistilo Maurice Richard Trophy pro nejlepšího střelce soutěže. Doma pak přerušil hegemonii Jágra a Haška a získal Zlatou hokejku. Letos pak doplnil svou sbírku o další týmovou trofej, když během výluky v NHL pomohl Pardubicím k ligovému titulu.

Reklama