Článek
Už se vás zmocňuje olympijské napětí? Nevnímám teď žádné pocity, spíš se snažím pečlivě připravit. Olympijský turnaj bude mít velkou atmosféru, ale přinese i pro trenéra velkou odpovědnost. Chci přijet do Turína maximálně koncentrován, tam na přípravu před prvním zápasem bude jen pár hodin.
Vzhledem k tomu, že NHL se hraje ještě dva dny před zahájením turnaje, není vlastně prostor pro společný trénink. Je to velký problém? Beru to jako specifikum olympijských her. Před mistrovstvím světa se týmy mohou chystat skoro měsíc, tady je prostor omezenější, navíc hráči musejí zvládnout cestu i aklimatizaci v jiném časovém pásmu. Není to snadné, ale ve stejné pozici jsou i ostatní favorité. Každý se s tím prostě musí srovnat, jak dovede.
Jak za takové situace budete dávat mužstvo dohromady? Za prvé většina hráčů se zná a za druhé jsou to velcí hokejisté. Jim stačí říct před prvním utkáním pár slov, stručně a jasně vysvětlit, co po nich žádám. Pak už to stačí jenom vše koordinovat a koučovat ze střídačky.
V čem je potom hlavní role trenéra, když na nácvik nějakých speciálních situací není před olympijskými hrami prostor a čas? Není to ani tak o trénování, jako spíš o managementu. Člověk si musí vybrat tým, dobře jej poskládat, přesvědčit jej o své filozofii a pak dobře koučovat na lavičce.
Věříte hodně na správný týmový duch? Bez dobré party není výsledek. Vždycky jsme měli vynikající hokejisty, a pokud se dali na turnaji dohromady, bylo nakročeno k úspěchu. Týmové pouto je moc důležitá věc.
Konečnou nominaci jste musel zveřejnit už před měsícem, kdybyste to mohl udělat až bezprostředně před ZOH, obsahovala by soupiska stejná jména? Já na taková kdyby nehraju. Tak to prostě bylo a víc se v tom nemá cenu pitvat.
Už teď ale musíte mít v hlavě přesné složení jednotlivých formací stejně jako možné alternace, pokud by to příliš nešlo. Je to tak? Dá se říci, že člověk něco v oku má, jenže na zveřejňování je ještě brzy. Uvidíme, co se za za ty dva týdny ještě stane... Samozřejmě to nechci přivolávat, ale mohou přijít zranění, pak bych musel své představy znovu korigovat. A navíc ctím zásadu, že složení formací se musejí nejdřív dovědět hráči.
Co považujete za největší přednost českého výběru? Herní vyzrálost, kolektivní duch a vůli něco dokázat. Hranice mezi úspěchem a neúspěchem je tenká, často záleží na drobnostech. Stačí si připomenout čtvrtfinálové bitvy s Američany na posledních mistrovstvích světa. Jsem rád, když je tým sebevědomý, ale zároveň si staví cíle postupně. Před Naganem si nikdo žádnou metu nevytyčil, řeklo se, že zkusíme uspět co nejlépe. To platilo i o posledním šampionátu ve Vídni, také se oznámilo, že hráči chtějí medaili, a pak z toho bylo zlato. Je třeba, aby každý hráč chtěl vyhrát nejbližší zápas a nezabýval se tím, čeho nakonec dosáhneme.
Má tým nějaké slabiny?Případné slabiny týmu se vždycky odhalí až v samotném zápase. My zatím žádný nehráli, proto o tom nelze předem mluvit.
Kdy oznámíte, kdo bude brankářskou jedničkou? Vůbec nechápu, proč to všechny tak trápí a proč bych něco měl oznámit třeba tři týdny před olympiádou. Záleží na tom, kdo bude zdravý, jak se bude cítit a to poznáme asi až v dějišti turnaje. Já jsem naopak šťastný, že mám k dispozici takhle kvalitní brankáře. Jsem přesvědčen, že budou perfektně spolupracovat, vůbec je nevnímám jako konkurenty. Každý z nich chce pomoci týmu a to je přece nejdůležitější.
Bude jednoduché nebo naopak složité vyjít s nejvýraznějšími osobnostmi českého hokeje? Trenér musí najít pochopení pro hráče a naopak oni musejí chápat trenéra. Kouč musí využít jejich silných stránek a z toho skloubit jeden tým. Musí je přesvědčit, že není tak podstatný individualistický výkon, ale kolektivní pojetí, které se z individuálních výkonů skládá. Je jasné, že některé zápasy půjde odehrát na čtyři formace, ale přijdou i chvíle, kdy se budou střídat třeba jen tři pětky. A hráči pak musejí pochopit, že ne každý bude stejně vytížený. Opravdu ale věřím, že v tom problém nenastane.
Poprvé před osmi lety udělala NHL přestávku a olympijských her se mohli zúčastnit všichni nejlepší hokejisté planety. Když jste sledoval úspěšné české tažení v Naganu a potom čtvrtfinálové stop v Salt Lake City, napadlo by vás, že potřetí budete přímo u toho?Nepřemýšlel jsem nad tím. Pochopitelně jsem vnímal euforii českého národa při Naganu a měl z ní radost. Stejně tak mě mrzel rychlý konec v Salt Lake City, ale rozhodně jsem nespekuloval nad tím, jaké by to bylo stát na střídačce. Když člověk něco moc plánuje, pak většinou bývá zklamaný. Já se k této metě dostal prací. Přes úspěchy v extralize nebo s reprezentační dvacítkou.
Hlavním oporám národního týmu se v klubech daří, naplňuje vás to optimismem? Sleduji to a mám z toho radost. Naše mužstvo bude silné. Daleko důležitější ovšem je, že všichni hráči prahnou po úspěchu. Na olympiádu se těší, s národním týmem je pojí silné pouto. Podobné to asi má už jen Kanada, která hodně sází na tradice. Jisté však je, že každý Čech v Turíně bude chtít udělat maximum pro dobrý výkon. Hokej je ale na druhou stranu jen sport, stát se může ledacos. Soupeř trefí tyčku, puk vašeho hráče půjde o centimetr jinam, dá gól, a my třeba díky tomu získáme medaili. To se klidně může stát.
Považujete za klíčový zápas čtvrtfinále, určující hranici úspěchu a neúspěchu? Je to tak. Vzhledem k systému turnaje je čtvrtfinále psychologicky i výkonnostně nejtěžším utkáním olympiády. Vždyť bychom papírově měli narazit na někoho ze silné čtveřice Rusko, USA, Slovensko, Švédsko a hrát s tak silným soupeře o všechno, to si žádá obrovskou koncentraci a maximální vypětí. Záleží na řadě okolností a detailů, třeba i na tom, jak se kdo vyspí a podobně.
Věnujete se i sledování soupeřů, nebo budete ostatní týmy mapovat až v Turíně? Sleduji, jak jsou týmy sestaveny. Třeba Rusové mají podle mě jeden z nejsilnějších útoků všech dob, ale otázkou zůstává obrana. Vezou sedm jiných beků, než představili na šampionátu ve Vídni. Tak bych mohl pokračovat. Pro nás ovšem bude podstatnější soustředit se na vlastní výkon. Být sebevědomý, vnutit soupeři náš styl.
Vezete si s sebou nějaký talisman? To si nechám pro sebe, ale štěstí budeme potřebovat.
Turín je poměrně blízko, věříte v podporu českých fanoušků? Těším se na ně. Je dobře, že Turín není o moc dál než třeba Vídeň, kde byli fanoušci naprosto úžasní. Je mi ale také jasné, že na olympijské hry se dostává člověk obtížněji. Věřím, že náš tým udělá absolutně všechno pro to, aby fanoušci byli spokojení.
