Článek
Jedete na svoji druhou zimní olympiádu. Před čtyřmi roky jste skončila ve všech třech disciplínách ve třetí desítce. Budou vaše letošní ambice vyšší? Určitě, protože za ty čtyři roky jsem získala spoustu zkušeností a výkonnostně jsem šla také hodně nahoru. Tentokrát se nechci jen zúčastnit, ale bojovat o přední umístění.
S čím byste byla spokojená? Finále by mě nadchlo, medaile je snem. Samozřejmě hodně záleží na průběhu rozjížděk a třeba u pětistovky i na vylosování dráhy. Chce to také kus štěstí.
Budete startovat na třech tratích - 500, 1000 a 1500 metrů - na které si věříte nejvíc? Nedávný evropský šampionát ukázal, že mám všechny tři hodně vyrovnané. Ve všech jsem se dostala do desítky nejlepších a dvakrát mi jen o kousíček uniklo finále. Věřím, že v Turíně budu mít víc štěstí.
Šla jste mu v přípravě naproti? Snažila jsem se, i když letní začátek přípravy se kvůli onemocnění příušnicemi o měsíc a půl posunul. Jednou mě přibrzdilo zranění zad po pádu. Natrénováno ale mám, což prokázaly podzimní a zimní závody. Teď mě obcházela lehčí viróza. Doma jsme už jen dolaďovali. Věřím, že do startu příští týden bude všechno v pořádku.
Rychlobruslení na krátké dráze je také hodně o osobních soubojích a pádech. Nemáte z nich obavy? Zatím se mi vážná zranění vyhýbají, nikde nemám řezné rány od nožů. Dvakrát jsem si při pádu poranila záda při nárazu o mantinel, i když jsou na nich molitanové bariéry. To se týden nemůžete hýbat. Pády ale k rychlobruslení na krátké dráze patří, i když by to měl být bezkontaktní sport. Jezdí se však hodně natěsno, a pokud chcete uspět, musíte předjíždět, což s sebou nese riziko kontaktu a pádu. S tím do toho jdou všichni a nesetkala jsem se zatím s tím, že by někdo někoho shodil úmyslně.
Kdo budou vaše největší soupeřky? Těch je hodně, především z Asie a Kanady. Je tu také několik výborných Evropanek, ale konkurence se rozhodně nebojím.
