Rubriky:

Vancouver 2010

Neumannová: Díky Lucce jsem se vyhnula olympijské panice

10. února 2006 13:04

Kateřina Neumannová už ladí formu na nedělní olympijský závod. Po čtrnáctidenní aklimatizaci v Alpách se cítí dobře a je připravena bojovat o medaile. Po příjezdu ostatních soupeřek sice stoupá nervozita, ale česká lyžařka se snaží nemyslet na to, že má poslední šanci získat olympijské zlato. V rozhovoru pro deník Právo dále vypráví o dceři Lucce nebo nutnosti vařit.

Do prvního závodu zbývají dva dny, jak vypadají vaše poslední tréninky?

Už to nebylo do extrému. Poslední těžký trénink jsem absolvovala v úterý. Již to bylo o rychlosti na kratších úsecích. Pár dní před olympiádou už toho moc nenatrénujete.

A cítíte se...

Připravená s pocitem, že jsem opravdu víc udělat nemohla. Jsem zdravá, takže teď je na mně, abych to prodala ve správný den a hodinu.

V Alpách jste už víc než čtrnáct dní. Aklimatizace na vysokou nadmořskou výšku proběhla bez potíží?

V rámci možností se cítím dobře. Určitě bylo dobře, že jsem přijela dřív. Zvykání na podmínky u mne probíhá v určitých fázích. První tři čtyři dny je to horší. Postupně se situace zlepšuje. Úplné uklidnění na potřebné hodnoty, důležité pro závod, přichází a zůstává srovnané až tak patnáct, až šestnáct dní. Nadmořská výška nás ale bude trápit ještě všechny. Kdo v ní nežije trvale, určitě to při závodě pocítí.

Neměla jste přesto obavu, že vám stoupne hladina hemoglobinu a budete mít problémy s antidopingovou komisí, což potkalo kolegu běžce Kožíška?

Tohle je velice individuální. Nemám v tom problémy. K maximální hranici se zdaleka nepřibližuji. Nemusím se ani nijak zvlášť hlídat.

Jste už na svojí šesté olympiádě, dostává při tolika zkušenostech ještě zabrat psychika?

Před třemi dny tu nebyla ani noha. Trénovala jsem si v pohodě sama. Z tohoto pohledu to nevypadalo, že v Pragelatu bude olympiáda. Teď už tu jsou všechny soupeřky a je tady hodně rušno. S tím trochu odchází i klid a přichází nervozita. Ale přichází ta správná, která člověka nabudí. Už toho mám hodně za sebou, takže by hranice nervozity neměla překročit únosnou mez. Atmosféra, která je kolem her, jež jsou pochopitelně nejdůležitějším závodem za čtyři roky, je jiná, ale nenechám se jí nijak rozhodit. Umím se s tím vyrovnat. Není pro mne ničím novým.

Nesvazuje vás ani to, že to je vaše poslední zimní olympiáda, jak sama říkáte, a tedy i poslední šance na olympijské zlato?

Tím se vůbec nenechám rozhodit. Takhle to opravdu neberu. Připravovala jsem se, jak to šlo nejlépe, a cítím, že jsem připravená opravdu dobře. V tomto směru jsem udělala maximum. Samozřejmě že nezáleží jen na mně, ale také na soupeřkách a bezprostředních podmínkách závodu. Všechny jsou našlápnuté. Maximálně se koncentruji. Udělám všechno pro to, aby závody dopadly co nejlépe, ale kdybych k tomu přistupovala, že mám poslední šanci na olympijské zlato, určitě by to nedopadlo dobře. To bych si spíš uškodila. To je nesmysl. Tak se přemýšlet nedá.

Jak důležitý pro vás bude nedělní skiatlon?

Pochopitelně hodně. Kdyby se povedl hned první závod, uklidním se pro ty další.

Máte už připravenou taktiku pro závod?

Při hromadném startu po sobě budeme šlapat. V klasice bych se ráda zařadila někam dopředu, ale zároveň bych chtěla pošetřit v rámci možností síly. Určitě nemíním závod táhnout, ale musím mít čelo pod kontrolou. Budu se také snažit co nejvíc vyhnout kontaktům a kolizím. Závod se bude rozhodovat v ostrém stoupání v kopci nad cílovým stadiónem. Tam se budeme šplhat třikrát. Druhá část volnou technikou podle mne startovní pole roztrhá na maděru. Budou tak dvou tříčlenné skupinky. Bude hodně záležet na tom, kolik komu zbude sil.

Uvažujete o nějakém místě, kde by se dalo soupeřkám ujet?

Možností se utrhnout moc není, nejspíš v tom kopci, o němž jsem už mluvila. Do finiše s někým bych nerada. Nemohu spoléhat na nějaký krátký, padesátimetrový. Musela bych se pokusit o dlouhý finiš, ale to už je moc daleko a detailní. Rozhodovat se budu podle průběhu závodu. Vím, kde mám slabiny a naopak silné stránky. Naštěstí zdejší dojezd je spravedlivý, cílový úsek je poměrně dlouhý, což mi vyhovuje.

Vyhovuje vám současné slunečné počasí?

Docela ano, ale raději bych zimu a tvrdší trať. To by se mi mohlo v neděli splnit, protože se startuje v deset dopoledne. Tratě ve svahu jsou zakryté, tam to určitě vydrží tvrdé. Měkkou trať nemám moc ráda. Ale abych pravdu řekla, nijak se předpověďmi počasí netrápím.

Můžete charakterizovat největší soupeřky?

Ono jich je hodně. Několik je vážných a další jsou nebezpečné. Řekněme, že vážných je pět, nebezpečných deset. Podcenit nelze nikoho. V té pětici to je Björgenová, která je vynikající klasička, sprinterka. Otazník je po nemoci nad její formou. Čepalovová je slabší v klasice, ale bruslení jí jde výborně. Künzelová je zdravě drzá a má vynikající sprinty, zvládá obě techniky. Scottová má vyrovnané obě techniky a je rychlá ve finiši. To je pro mne trochu strašák už ze Salt Lake City, kde jsem s ní prohrála. Moc toho nevím o Šmigunové, ta nebyla dlouho vidět.

Co si říkáte, když se tu potkáváte se soupeřkami tváří v tvář?

Moc se nevybavujeme. Pozdravíme se, nějaká zdvořilostní věta... Ve čtvrtek ráno mě zastavila nějaká mongolská závodnice, ani ji moc neznám. Říkala mi, že jsem její favoritka. To je příjemné, mít fanynku i mezi soupeřkami.

Pomáhá vám, že máte v Pragelatu svůj celý tým včetně dcery Lucie?

Moc mi to pomáhá a je to velice příjemné. V Pragelatu pro mne bylo vytvořeno maximální zázemí. Nemám si na co stěžovat. Lucie v pátek odjíždí domů a vrátí se až někdy 16. února. Právě její přítomnost mi pomáhala psychicky v tom, že jsem nepropadala nějaké předolympijské panice, ale uvědomovala si, že mám dceru, která je důležitější než závodění.

Bude vám hodně chybět?

Určitě, ale ono to má dvě stránky. Když tu je, tak v tom domě, kde bydlíme, což je přes silnici, pár desítek metrů od startu a cíle, dělá... No... Bordel, jako každé malé dítě. Tím myslím, že nectí pravidla třeba pro klid. Budu mít větší klid na odpočinek. Ale na druhou stranu je příjemné si s ní lehnout do postele. Krásně se umí přitulit.

Prý jste ve středu musela vařit...

Vybuchla kuchyně v restauraci, kam chodíme jíst a odkud nám nosili jídlo. Stejně skoro každý večer doma vařím, takže mi nedělá problém udělat těstoviny. Prostě jsem si stoupla ke sporáku a udělala těstoviny. Nic mimořádného. Dokonce jsem se tu naučila nové varianty těstovinových jídel.

Jak bude vypadat vaše nedělní ráno?

Vstávat budu před půl sedmou, lehká snídaně. Nejpozději ve tři čtvrtě na devět budu na stadiónu. To také podle počasí. Kdyby bylo špatné, třeba chumelilo, musím přijít dřív. Pokud bude jasno, nemusím tolik spěchat. Ale bezpečnostní kontroly tu jsou přísné a zdlouhavé. I když bydlím přes ulici, kolikrát mi to trvá půl hodiny, než se dostanu do šatny. I s tím tedy musím počítat. V deset hodin je start a poběžím.

Už máte něco v plánu na nedělní večer?

Doufám, že budu ležet s nohama nahoře... Ale kdyby to vyšlo, docela ráda bych jela na slavnostní vyhlášení do Turína.

Karel Felt, Radek Malina, Právo

Zrušit


Časová osa: Vancouver 2010

Filtr článků - Vancouver 2010


Podsekce:

                 

Načítám data
Vyčkejte prosím, načítám data..