Článek
Jaké prožíváte pocity po finále, v němž jste byla dlouho na medailové pozici?Je tam i zklamání. Mrzí mě, že když to bylo tak blízko, nedokázala jsem medaili získat.
Vždyť se ale smějete?Ale zklamání cítím.
O čem jste si povídaly s Norkou Traaovou, když jste si sedly vedle sebe na lavici průběžně vedoucích závodnic a ona vás těsně před tím sesadila z prvního místa?Říkala jsem jí, že jela pěkně. Nabídla jsem ji minerálku, protože jsme tam dostaly jen jednu, takže mezi námi pak kolovala.
Cítila jste velký smutek, když jste opouštěla lavici pro nejlepší?Tušila jsem, že to tak dopadne. Byla jsem třetí a na start čekaly ještě tři nejlepší z kvalifikace. Musely by udělat fatální chyby. Smiřovala jsem se s tím, že medaili nemám.
Můžete sama ohodnotit své skoky?Horní skok D spin X se dá provést ještě lépe. Sice měl výšku, ustála jsem ho a dopadla dobře, ale dá se ještě víc položit. Aby to nebylo tolik do vrutu, a jdou i víc pokrčit nohy, aby šlo vidět víc kros, tedy to překřížení. Spodní skok byla helikoptéra se zánožkou a roznožkou. Nemyslím si, že by byl špatný, i když mu chybělo trochu separace.
Co samotná jízda?V boulích jsem jela dost rychle. I tak si myslím, že mohu být se svým druhým olympijským startem vcelku spokojená. Před čtyřmi roky jsem byla v Salt Lake City devatenáctá. Teď jsem se ocitla pod velikým tlakem a očekáváním. Psychicky jsem to zvládla.
Byla jste na startu nervózní?Ani ne, což mě překvapilo. Před čtyřmi roky jsem noc před závodem nespala. Tady to bylo v pohodě. Řekla jsem si, že když útočím zezadu, pojedu na hranici rizika. Buď to vyjde, nebo ne. I trenér mi řekl, že jim to mám ukázat. Nemám se zač stydět.
Kdybyste skončila lépe v kvalifikaci, myslíte, že byste medaili měla?Na stupních bych byla určitě. Jela jsem moc vpředu a podle hodnocení jsem pochopila, že pokud závodnice za mnou nic nepokazí, půjdou přede mě.
Před závodem jste tvrdila, že salto mimo osu s krosem bude poukázka na medaili. Heilová skákala jednodušší prvky a vyhrála. Čím to vysvětlujete?Je to tak, ale vyhrát měla Traaová. Byla nejlepší, hlavně skokansky. Nevím, co rozhodčí tak zaujalo na Heilové. Obtížnost jejích skoků je minimální. Udělala čistou helikoptéru, sice vysokou, a salto s krosem, které ani nemá nejvyšší. To skáčí i další závodnice. Tuhle kombinaci už skáče i moje mladší sestra Šárka, i když zatím ne tak čistě.
Kdyby bylo znovu sobotní ráno, udělala byste něco jinak?Ani ne, ale doufala bych, že se probudí rozhodčí. Já bych jim to pořadí proházela. Posunula bych výš Traaovou, Laouraovou, Kjellinovou. O sobě mluvit nebudu.
Nepřepadá vás občas beznaděj, když provozujete sport, který mají plně v rukách rozhodčí?Beznaděj určitě ne. Vybrala jsem si ho a dělám ho ráda kvůli sobě i dalším lidem, s nimiž se díky tomuto sportu potkávám. Rozhodčí už mě tolik nerozhodí, ale v takhle důležitém závodě se jim to přeci jenom povedlo. U salta mě obrali o hodně bodů. Sudí prý diskutovali už po kvalifikaci, že nehodnotí asi nejlépe, ale zůstali u toho, že pro ně bude výchozí kvalifikace. Kdo v ní byl do osmého místa, měl šanci na medaili. To se vyplnilo.
Chtěla jste skončit do šestého místa, ale žila jste i medailovou nadějí. Bude vás výsledek spíš motivovat do další olympiády nebo vás odradí?Bude mě motivovat. Pořád mohu vylepšovat stávající skoky nebo se učit nové, pokud se objeví. Mám čtyři roky, abych se připravila a olympijskou medaili získala. Udělám pro to všechno. Jednu olympiádu ještě vydržím. Už jsem byla devatenáctá, teď šestá, a třeba to ve Vancouveru vyjde ještě lépe.
