Článek
Místo tréninku s mužstvem na ledě jste zůstal jen v kabině a šlapal na rotopedu. Proč?
Nedorazila výstroj. Ale podařilo se nám zjistit, kde zavazadla jsou, a do středečního rozbruslení bych je měl mít. Z Colorada nás letělo více, ale ztratila se jen mně a klukům ze Slovenska. Problém však prý vznikl v Detroitu na letišti, kde jsme hráli poslední zápas. Nemám však důvod se tím nervovat, protože to nelze ovlivnit.
Je připravena varianta pro případ, že by vaše výstroj nedorazila do zápasu s Německem?
Potom půjdu fandit na tribunu...
Coloradu se v letošní sezóně moc nedaří. Jak se cítíte vy osobně?
Jsem v pohodě. Mělo by to být dobré. Zdravotní problémy nemám.
A jaká pohoda je v klubu?
Panuje jistá nervozita. Letos je to tuhý boj o play-off. Naše divize je vyrovnaná. Hodně vyrovnaná. Podle nových pravidel hrajeme navzájem osmkrát mezi sebou, takže to bude mela až do konce.
Několikrát už se hovořilo o vaší výměně. Jak tyto hlasy vnímáte?
Je to realita. Očekávám, že se to může stát. Nechtěl bych jít z Denveru pryč, ale když se to stane, tak s tím nic nenadělám.
Na mistrovství světa do Vídně jste kvůli zranění nemohl. Berete olympijské hry jako šanci spravit si chuť i s ohledem na nepříliš vydařenou sezónu?
Hodně se těším a doufám, že budeme úspěšní. Především proto, že tato akce je hodně zvláštní. Je jednou za čtyři roky a má svoje specifické kouzlo.
Do velkého hokeje vás katapultoval právě start na olympijských hrách v Naganu, kde Česko získalo zlato. I nyní se hodně mluví o tehdejším úspěchu. Všichni hovoří o opakování triumfu. Jak na turnaj vzpomínáte vy?
Byl jsem o osm let mladší... Ale vážně. Myslím, že jsem komplexnější hráč. Samozřejmě se mi vybavují vzpomínky na zlato. Nejde na to nemyslet. Vybavuji si více věcí, nevzpomínám v souvislosti s Naganem na jeden konkrétní okamžik.
