Článek
Včera jste poprvé komentoval pro italskou televizi hokejové utkání České reprezentace na olympijském turnaji. Jak jste svoji úlohu zvládl?Bylo to dobrý. My jsme totiž moc nekomentovali... V prvních dvou třetinách totiž Italové neustáli přepínali na závod sáňkařů, protože tam měli naději na medaili. Nevadilo mi to, měl jsem čas se do toho dostat.
Mají italští komentátoři o hokeji dobré znalosti?Vědí toho skutečně hodně. Nemusel jsem jim nic radit.
Čím jste do přenosu vstupoval? Chtěli nějaké postřehy nebo zajímavosti o hráčích?Ptali se mě, co se myslím o zranění gólmana. Co se mu stalo. Rozebírali jsme situaci s Vokounem. Myslím, že to neměl snadné, protože šel do hry studený bez jakékoli možnosti se rozhýbat.
Připravoval jste se hodně na svoji novou úlohu?Trošku jsem se samozřejmě připravil, ale nebylo to tak dramatické. Já jsem hokej vždy sledoval. Nešlo pro mě o nic nového nebo cizího. Jisté znalosti jsem měl, zajímal jsem o dění v hokeji.
Co bylo na komentování nejtěžší?Myslím, že to napětí, aby vše fungovalo po technické stránce, protože s tím jsou asi největší problémy. Jinak mě nic tak hrozného nenapadá.
Měl jste nějakou slabší chvilku, kdy jste zaváhal nebo se spletl?Nic jsem nespletl, nebylo tam nic tak ošemetného.
Jak moc vlastně Italové rozumí hokeji?Myslím si, že dost. Komentátoři mi říkali, že byli v kontaktu s nějakými českými hráči působícími v Bolzanu a dokonce se spojili s některými českými trenéry, aby měli dost informací. Ale nevím o koho šlo.
Měl jste příležitost se s českými hráči nominovanými na olympijské hry setkat před prvním zápasem?V úterý po jejich tréninku jsme asi hodinku seděli v Hockeylendu, restauraci pro návštěvníky hokejových zápasů. Byl jsem rád, že jsme si mohli popovídat. Byl tam Jarda Jágr, Tomáš Kaberle, Robert Lang. Přišel i trenér Hadamczik. Samozřejmě jsem vyzvídal nějaké novinky, abych byl v obraze. Ale ještě je večer čekala nějaká porada, takže jsme společně neseděli dlouho.
Máte mezi hráči českého národního týmu kamarády?Z Plzně se znám s útočníkem Martinem Strakou. Odtamtud pochází také Jarda Špaček, ale s tím jsem mluvil několikrát jen v létě po telefonu. Chtěli jsme vyrazi na golf, ale nevyšlo nám to. A ze svých cest na formuli jedna se znám s Jaromírem Jágrem. Toho ostatně znají dobře všichni. Je takový pohodář, z ničeho si nedělá těžkou hlavu.
Jak se vám zápas s Německem líbil?Začátek byl myslím překvapením úplně pro všechny. Podle mě totiž byli Němci zalezlí ještě více než se předpokládalo, a když se dostali do vedení, bylo to hodně nepříjemné. Před druhou třetinou jsem doufal, že se klukům podaří výsledek obrátit. Před třetí jsem si pak přál, aby přidali ještě třetí gól, který by zápas rozhodl. Jinak to rozhodně byl hezký zápas na koukání, hrálo se dopředu.
Zamlouvalo se vám pojetí českého týmu?Hodně se mi líbilo, že naši hrají dost dopředu. Vzadu možná byly nějaké rezervy, ale kluci hráli hodně útočně, navíc si s pukem kluci hráli, vymýšleli něco pro lidi. To se mi vážně zamlouvá, jak se kluci s pukem mazlí.
Jaké jsou vlastně vaše osobní zkušenosti s hokejem? Párkrát jsem samozřejmě na led nastoupil a hokej hrál, ale vždy šlo jen o rekreační záležitost. Kdybych měl hrát pravidelně, byl bych jako Tomáš Vokoun. Má totiž lapačku na stejné ruce, kde bych jí měl já.
Jedním ze spolukomentátorů italské televize je údajně také trenér Juventusu Capello. Je to pravda?Ano, je. Komentoval zápas Itálie s Kanadou. Jeho hokej také hodně baví. Musím říct, že mu skutečně rozumí. Má dostatek informací. Potkáme se v neděli v nových rolích oba, protože souboj Česka s Italy budeme spolukomentovat současně. Bude to dobrý souboj. A dost možná bude třetím do party také náš brankář z Juventusu Buffon.
Neproběhly nějaké sázky? Co říkají, že musí hrát s Českem?Navzájem se o hokeji hodně zvláště v poslední době bavíme, ale na žádné sázení nedošlo. Oni se s námi nechtějí měřit. Vědí, že jsme favorité. Celkově jsme se shodli, že Italové nám jsou souzení. Vždyť se s nimi setkáme i na mistrovství světa ve fotbale.
