Rubriky:

Vancouver 2010

Obránci proti Slovensku zkrotili své ofenzívní choutky

23. února 2006 20:36 - TURÍN

Bylo o infarkt, sledovat po většinu času v zápasech základní skupiny obranu českého hokejového týmu v Turíně. Ve čtvrtfinále však přišel obrat k lepšímu. Slováci se k Hniličkovi probíjeli velmi těžko. Když prošli, čekal je připravený a jistý gólman. "Start do turnaje rozhodně nebyl takový, jak bychom si představovali," přiznává obránce Marek Malík.

"Ale poslední dvě třetiny proti Kanadě jsme zvládli skvěle a proti Slovensku mohli jít s patřičným sebevědomím nejen z pohledu obrany, ale celkově," přemítá další bek Marek Židlický. Po jeho zaváhání dali Slováci jediný gól.

"Viděl jsem, že Gáborík nabírá rychlost, tak jsem se chtěl otočit a patou jsem zakopnul o led. Byla to jednoznačně moje chyba. Nedokážete si představit, co se mi v tu chvíli honilo hlavou. Slušnými slovy to popsat nemohu," směje se Židlický. "Říkal jsem si, aby nás to nevyhodilo z koncentrace a zápas jsme v klidu dohráli," vzpomíná na zlý moment souboje řízný obránce.

Jeho přání došlo naplnění. Mužstvo nezpanikařilo a až na pár výjimek drželo Slováky na uzdě. Obránci Hadamczikova výběru shodně tvrdí, že se poučili z nepřesvědčivých výkonů v základní skupině. "Moc jsme chtěli, ale nešlo to. Dost nás ty výkony trápily. Cestování, časový rozdíl, větší hřiště, prostě se to sešlo najednou. Ale bylo patrné, jak se chceme z každé chyby poučit," vzpomíná Malík.

Pořád věřili ve své schopnosti

Obrat nastal v nejvhodnější chvíli. "Hodně pomohlo, že proti Slovákům byl třetí hráč pořád vzadu s obránci, což je předpoklad úspěchu," míní Židlický. "Navíc jsme se domluvili, že nikdo z beků nebude hrát tolik ofenzivně. Pokyn zněl být více vzadu, nezapojovat se přespříliš do útoku a myslet především na defenzívu," vykládá František Kaberle.

Jak se taková proměna defenzivní práce mužstva může odehrát během necelých čtyřiadvaceti hodin? "Snažili jsme se povzbudit navzájem. Nepochybovali jsme o svých schopnostech, i když jsme věděli, že výkony nejsou dobré. Vypadalo to, že jsme všude o půl metru později, o vteřinu pomaleji, ale nikdy jsme to nevzdali," vysvětluje Malík.

Důležité bylo vedení v zápase

Uklidňujícím faktorem byl i výkon do té doby náhradního brankáře Milana Hniličky. Tomáš Vokoun sám přiznával, že se necítí v optimální formě. "My jsme mu ale také moc nepomohli," soudí Pavel Kubina. "Nešlo o otázku brankářů. Museli jsme především změnit obranu ve střednímu pásmu a nedovolit útočníkům soupeře rozjet se. Přistoupit k nim včas, nedopustit přečíslení dva na jednoho či tři na dva jako dříve, to byl ten rozdíl," říká Malík.

Ani on se nevyvaroval chyby, když upadl v obranném pásmu a musel unikajícího Surového zastavit faulem. "Chtěl jsem přihrát Robertu Langovi na modrou, ale puk nějak poskočil a najedou byl dva metry ode mě. A ještě mi podjela noha. Cítil jsem se v tu chvíli vážně špatně," vybavuje si.

Ještě jeden aspekt přispěl ke klidu českých obránců. Ve čtvrtfinále totiž Hadamczikův výběr skóroval první v zápase. "To bylo důležité. Mohli jsme se soustředit na udržování náskoku, nikdo nás nikam netlačil," dumá Židlický. "Prvním gólem do Budajovy sítě z nás spadla nervozita. Mohli jsme hrát víc zezadu," dodává František Kaberle.

Radek Malina, Právo

Zrušit


Časová osa: Vancouver 2010

Filtr článků - Vancouver 2010


Podsekce:

                 

Načítám data
Vyčkejte prosím, načítám data..