Článek
Na medaili z dvacítek se v Česku čeká už čtrnáct let a její případný zisk vypadá jako čím dál větší sci-fi. Přitom letos hlavně mezi útočníky byli hráči, kteří už mají smlouvy v NHL a byli i vysoko na draftu, a odborná i laická veřejnost očekávala, že se dokážou předvést jako potřební rozdíloví hráči.
Martin Kaut byl nejproduktivnější (3+1), další talent bohužel neprodali a očekávání nenaplnili. Třeba Filip Zadina vůbec nepřipomínal hvězdičku, která na minulém šampionátu dala sedm branek. Zůstal z něj jen šedý stín, netrefil se ani jednou. Ani Martin Nečas, který už má zkušenost i z MS dospělých, neobstál v pozici kapitána. Obecně český výběr neměl šmrnc a úplně postrádal režiséra hry. Trápil se i v extralize vychvalovaný obránce Jakub Galvas.
Český útočník Martin Nečas (vpravo) v duelu s Dánskem na MS do 20 let.
DARRYL DYCK
Ale ruku na srdce, hráčů takové kvality ukázalo šest celků, které na turnaji skončí před Českem, daleko víc. Reprezentace ve Vancouveru a Victorii nepředstavila žádné dravce, kteří jsou schopni nashromážděnou sebedůvěru prodat na ledě. Konfrontace s Kanadou, Ruskem i USA odhalila jasně, jako moc čeští hráči zaostávají v rychlosti i individuálních dovednostech.
Dělali i plno chyb, ať už šlo o zbytečné fauly či ztráty puku. Hlavně dát gól, to bylo neskutečné martyrium. Důvodů je spousta, rozehrávka obránců byla děsně komplikovaná, tlak do branky mizivý a řada útočných akcí často končila v rozích. Přesnost i pohotovost ve střelbě se vytrácela, mladí Češi se s pukem neuvěřitelně mazlí, skoro by se chtělo napsat, že ho jen tak šmrdlají. Když už český výběr vydržel se soupeřem bruslit, tak v tom fofru vyhořel v koncovce.
Jan Kern a brankář Lukáš Dostál v utkání s Američany.
JONATHAN HAYWARD
Možná to všechno vyznívá přísně, hvězdu měl ale Varaďův výběr skutečně pouze jedinou, a přitom naprosto nečekanou. Lukáš Dostál, jenž se v Kometě zatím nedostává do branky, podržel dvacítku každý zápas, dával jí jistotu a klid. Vlastně jen díky němu nebyly porážky debaklem. Tah s gólmanem Varaďovi vyšel, jinak ale mužstvo do správných herních obrátek nedostal. Smutní a zklamaní jsou teď všichni, bohužel bývalý hokejový buldok na střídačce v roli kouče do týmu nedokázal natlačit svoje hokejové přednosti.
Stále zřetelnější je skutečnost, že Česko na žádný hokejový šampionát už nemůže jet jako adept na medaili. To není žádný alibismus, ale prostý odraz současného rozložení sil ve světovém hokeji. Národní tým, ať už juniorský nebo dospělý, se potřebuje dostat do čtvrtfinále. V něm zkusit překvapit a pak doufat, že se povede zahrát na hraně svých schopností alespoň jeden zápas o medaili. A k tomu všemu mít i potřebnou špetku štěstí. Jinak zapomeňme, že by to zase někdy cinklo. Skoro se chce říct, že dobře už bylo. Vadí to ale někomu na pražské Harfě, kde sídlí šéfové českého hokeje?
| Absolvent právnické fakulty Univerzity Karlovy, jehož osudem se stala sportovní žurnalistika. V redakci Práva působí Martin Kézr od roku 1990 a své zkušenosti předává rovněž posluchačům Vyšší odborné školy publicistiky v Praze. Je vedoucím hokejové sekce Klubu sportovních novinářů. |
