Hlavní obsah

Reprezentace Iráku? Byla by to pro mě velká výzva, říká útočník Olomouce. A bifluje arabštinu

Olomouc

Řeší pořádné dilema. Útočníka Jakuba Yunise, jenž se na jaře tlačí do sestavy Olomouce, lanaří reprezentace Iráku. Nejde o žádné sci-fi ani žert. Jeho otec pochází z Mosulu a dvaadvacetiletý fotbalista má tedy irácké kořeny. Byť se narodil v Česku a reprezentoval ho v mládežnických kategoriích.

Foto: Ondřej Deml, ČTK

Olomoucký útočník Jakub Yunis (vlevo) v souboji s Davidem Bartkem z Bohemians 1905.

Článek

Kdy vás tamní svaz vlastně vůbec poprvé oslovil?

Před dvěma lety, ale spíš šlo jenom o sondování. Tenkrát to na mě bylo všechno narychlo, vždyť jde o rozhodnutí, které je pro zbytek života neměnné. Když se pak ozvali podruhé, hostoval jsem v polských Katovicích. Jenže jsem zrovna marodil, a tudíž to nebylo na pořadu dne.

Kdo konkrétně vás kontaktoval?

Trenér, který mluvil s mým manažerem, a taky vedoucí týmu. Ten zase komunikoval s tátou. V té době ještě vedl reprezentaci Iráčan a angličtinu moc neovládali, takže se domlouvali hlavně přes něj.

Byl by táta pyšný, pokud byste oblékl dres jeho rodné země?

Jasně, ale táta ani máma, která je Češka, na mě s ničím netlačí. Říkali, že rozhodnutí záleží čistě na mně a budou za mnou stát, ať si vyberu českou stranu, nebo změním občanství na irácké.

Vyřizujete si pas?

Papíry mám potvrzené jak z taťkovy strany, tak na irácké ambasádě, která sídlí v Praze. Ale jinak mi řekli, že pas a občanství oni vyřídí přímo na místě v Iráku. Všechno by trvalo asi tři nebo čtyři dny.

Bedlivě jste sledoval Irák na nedávno skončeném mistrovství Asie?

Každý zápas i celý průběh šampionátu. Mrzelo mě, že v osmifinále vypadl s Katarem, který nakonec turnaj vyhrál. Mám určitě přehled, jaký systém hraje. Hráče sice osobně neznám, ale trenérem je Slovinec Srečko Katanec a mluví anglicky stejně jako celý realizační tým. Irák má v kádru pět nebo šest hráčů, kteří taky vyrůstali v Evropě a arabštinu tedy moc neovládají. Takže s adaptací by velký problém nebyl.

Láká vás obléknout jeho dres třeba v kvalifikaci na mistrovství světa 2022?

Nabídce jsem otevřený, ale můžu ji řešit až v momentě, kdy bude opravdu na stole. Oficiální pozvánku do reprezentace jsem ještě nedostal. Byla by to však pro mě osobně velká výzva.

Irák jste v minulosti navštívil?

Byl jsem v Bagdádu, když mi bylo šest let. Tedy ještě před válkou, která tam potom vypukla. Ale reprezentační soustředění a zápasy, ať už přátelské nebo mezinárodní, většinou hrají v okolních zemích.

Na sociálních sítích dostáváte řadu vzkazů od arabských fanoušků. Odpovídáte jim?

Písmu zatím nerozumím, takže většinou mi s překladem a odpověďmi pomáhá táta. Jejich zájem i díky tomu, že teď více nastupuji v první lize, o hodně vzrostl. Jak na mém facebookovém profilu, tak i dalších sociálních sítích.

Hodně vám příspěvky zvedají sebevědomí?

Ano a hodně si jich vážím. Je opravdu potěšující, když vám každý den přichází kolem padesáti zpráv z Iráku. Podpora je velmi příjemná. Většinou vložím hromadnou odpověď, že si vážím jejich podpory. Kdybych měl odepisovat každý den, bylo by toho moc. Jinak pokud jde o arabštinu, umím zatím pouze základy.

Takže ji biflujete?

Půl roku už jezdím každý týden na doučování do Brna, kde mám svého osobního učitele. Momentálně si ještě na velkou konverzaci netroufnu. Ale doufám, že se to časem zlepší a budu mluvit plynule. Písmo zakomponuji až později. To by byl běh na dlouhou trať a řeč bych se naučil pomaleji.

Stáváte se sledovaným objektem i u iráckých médií. Na předposlední podzimní zápas se Slováckem za vámi dokonce dorazila nejznámější televize Al Sharqiya.

Dělali se mnou třídenní rozhovor. Měli by ho zveřejnit asi za měsíc nebo dva. Už ale pouštěli jeden krátký medailonek, kde se trochu vyjadřuju k irácké reprezentaci.

Teď se ale především soustředíte na výkony v Olomouci, v níž jste na podzim naskakoval jen na pár minut z pozice náhradníka. Vyšla vám však zimní příprava, v níž jste se stal nejlepším střelcem mužstva. Byla to pro vás velká vzpruha?

Podzim opravdu neproběhl podle mých představ. Vzhledem k malé minutáži byla ve hře varianta hostování, jenže v průběhu přípravy z toho sešlo, protože jsem v ní dal pět branek. Pro útočníka je každý gól povzbuzením. Teď bude důležité ukázat, že to nebyla jenom náhoda.

Radost vám určitě dělají i poslední výsledky Sigmy, která se pomalu škrábe do skupiny střed.

Byli jsme pod větším tlakem. Ale po výhře na Bohemce, která nás psychicky hodně pozvedla, a doma s Příbramí, se nám dýchá lépe.

V sobotu nastoupíte na Dukle. I Pražané potřebují body jako sůl, tušíte velkou bitvu?

V úvodu čekám opatrný průběh. Dukla má pevnou defenzívu, takže si myslím, že zkraje se bude hrát hlavně mezi šestnáctkami. Může rozhodnout jeden gól, který může padnout třeba i z první šance.

Cítíte, že když na Julisce uspějete, budete z nejhoršího venku?

Takhle bych to neřekl. Každý následující zápas bude pro nás důležitý. Potřebujeme pořád sbírat body a jít do každého utkání s pokorou. Samozřejmě když se vyhrává, nálada je všeobecně v celém klubu lepší. Doufám, že se odpíchneme ze spodní části tabulky, kam podle mě vůbec nepatříme.

Reklama

Související témata:
Arabština