Rubriky:

Sport+

GLOSA: Nešlo jen o dresy, které sparťanští hráči v Plzni tak ochotně odevzdali

30. září 2019 13:03

Aby snad nedošlo k omylu... Ty dresy nepožadovali sparťanští fanoušci v Plzni na svých hráčích jen proto, že by si chtěli odvézt suvenýr připomínající jim další prohru jejich týmu. „Měli pochopit, že jich nejsou hodni,“ rozpálil se letenský rowdie titulující se Steve při odchodu ze stadionu nad tím, jak ochotně a bez protestů ze sebe fotbalisté dresy vysvlékli a odevzdali je do kotle. „Řekli si o ně a my jim je dali,“ přiznával kapitán letenského tým Martin Frýdek, jako by netušil, že frustrovaným a zhrzeným fanouškům šlo o něco docela jiného než o dresy.

Sport.cz

Ligové body pro Spartu k mání nejsou, takže vyznavači letenských barev chtějí, aby panující mizérii a marasmus vykoupilo mužstvo alespoň srdcem. Bojovností, vůlí, ochotou se rvát o výsledek navzdory všem chybám, kterých se hráči opakovaně dopouštějí. Hrdostí, že oblékají dres Sparty.

Jenže teď už mají pocit, že ani hrdost hráči necítí. Ochota, s níž se svých dresů zřekli ve snaze předejít konfliktu, urážkám a gradujícímu napětí je v tom utvrdila. Ještě že byly bílé a nikoli tradiční sparťanské rudé...

„Nevím, co si o tom myslet. Že by to pomohlo k růstu výkonnosti a bodům v dalších zápasech?" reagoval sparťanský kouč Jílek, na němž fanoušci pro změnu požadovali jeho sněhobílou košili.

„Mužstvo (podobně jako klub) nemá tvář, systém, srdce, duši a respekt," zaznívá na stránkách Sparta forever opakující se postesk nad nekončícím tápáním Jílkova týmu, který se v tabulce propadá níž a níž a na soupeře, s nimiž by se měl rovnat, nabírá propastné manko.

Vždyť od Slavie ho po jedenácti odehraných kolech dělí patnáct bodů, což je víc, než kolik sám v průběhu podzimu získal, od druhé Plzně pak bodů tucet.

Tristní zjištění.

Vždyť podobně bídně na tom Sparta byla v samostatné české lize zatím pouze dvakrát. Na podzim roku 2005, kdy po Jaroslavu Hřebíkovi přebral po devíti odehraných kolech mužstvo Stanislav Griga, a v sezoně 1996/97, kdy měla po jedenácti kolech rovněž jen čtrnáct bodů a figurovala dokonce až na desáté příčce.

Jenže to už namísto odvolaného Vlastimila Petržely seděl na trenérské lavičce Jozef Chovanec, pod nímž letenské mužstvo neprohrálo do konce soutěže ani jeden zápas, a nakonec získalo titul.

Že by se ovšem Sparta dočkala podobné proměny i v letošní sezoně, tomu nevěří ani ti nejvěrnější z věrných a nejskalnější ze skalních. Zvlášť, když namísto výkonnostního a herního progresu slyší jen opakující se litanie a sliby.

Jak se vyvarovat dalších kiksů? To bych musel mít joystick, pokusil se žertovat Jílek

Před pohárovou konfrontací s Jihlavou a ligovým střetnutím s Plzní řečeno s trenérem Jílkem o tom, že ... „tyto zápasy nám nastaví skutečný obraz toho, jak na tom jsme," po konfrontaci s Viktorií o tom, že... „všichni hráči jsou ve Spartě, protože mají určitou sportovní kvalitu, jako tým ovšem nejsme v ideálním rozpoložení. Musíme apelovat na hráče, pracovat s nimi, neustále je vzdělávat a posouvat. Jiná cesta neexistuje."

Teď se proto Spartě nabízejí dvě cesty.... Buď konat, jako to udělala rodina Rezešů před třiadvaceti lety, či třeba letenská generalita v začínající Křetínského éře devět let poté, nebo prostě v současné tryzně  pokračovat a odepsat další sezonu.

Vložit do trenéra Jílka důvěru, jakou neměl žádný z jeho předchůdců, italského štramáka Stramaccioniho nevyjímaje, věřit jeho cestě a filosofii, projevovat trpělivost bez hranic a konce.

Jenže to by museli na Letné zároveň objektivně analyzovat i celou svou sportovní koncepci a politiku. Výběrem trenéra počínaje a nákupem důkladně „vyskautovaných" posil konče. Vždyť třeba Seveřany Karlssona s Vindheimem přiváděli s velkým humbukem a ujišťováním, že o nich ví díky dokonalém skautingu naprosto všechno, takže ti dva do týmu zapadnou a pomohou mu. Teď ovšem nevědí, co si s touto dvojicí počít, což je samozřejmě jen dílčí střípek z mozaiky problémů, úletů a kroků vedle, které letenský klub devastují.

Pak by snad mohli doufat, že někdy bude lépe. Že třeba i hrdost na sparťanské dresy v sobě hráči časem naleznou.

Zdeněk Pavlis pracuje přes čtyřicet let jako sportovní novinář a publicista. Působil v redakcích Zemědělských a poté Zemských novin, Lidových novin, Svobodného slova a nyní publikuje na nejnavštěvovanějším českém sportovním internetovém portálu www.sport.cz, a to od roku 2008. Celé desetiletí spolupracoval se slovenským fotbalovým týdeníkem Tip. Od roku 2001 je předsedou Klubu sportovních novinářů ČR. Napsal více než dvacet knih. Například: 50x Fotbalista roku, Čaroděj, Djoker Novak Djokovič, Josef Bican – Pepi, Klub ligových kanonýrů, Králové fotbalu, Petr Čech: Mr. Perfect, Zlatý míč, Gianluigi Buffon: superman Gigi, Železná Sparta. Je držitelem Ceny Egona Erwina Kische udělované českým a slovenským spisovatelům za literaturu faktu.

Časová osa: Sport+