Vondroušová: Snad ten rozruch zase rychle utichne

Krásný. Já už mám jeden z juniorky z deblu, ten je podobný. Tenhle si podle mě někam vystaví babička.

Postupně. V sobotu jsem byla ještě trošku smutná po finále, že to nevyšlo, ale přišlo mi hrozně moc zpráv, že je to i tak krásný úspěch. Je to neskutečný.

Moc nevím, co mě čeká, ještě jsem to nezažila. Uvidíme, ale určitě to zvládnu.

Nejsem úplně typ, který by to vyhledával, takže se spíš bojím. Hlavně musím mít čas na svoje věci a začít normálně trénovat. Snad ten rozruch zase rychle utichne.

Mám teď kolem sebe docela velký tým a myslím si, že mi pomůžou. Mám manažera Honzu Koukala i Katku Stecovou, která se stará o mezinárodní reklamy. Oni to mají pod palcem, takže si nemyslím, že mě to nějak ohrozí.

Bavila jsem se Bárou Strýcovou, už mi nějaké rady dávala.

Dám si dva tři dny volna bez rakety. Pojedu domů, neviděla jsem strašně dlouho ségru, takže se na ni těším. Pak začnu zase dělat kondici a postupně i tenis.

Vynechám Nottingham i Birmingham a pojedu až do Eastbourne a na Wimbledon. Nikdo asi nečekal, že by se to v Paříži tak protáhlo, ale jsou to příjemné starosti.

Já jsem na ní hrála vlastně jen párkrát v životě. Semifinále juniorky a pak jsem na ní dvakrát vypadla v prvním kole Wimblasu. Ale minulý rok jsem neměla úplně dobrou formu, takže uvidíme. Trenér Honza Hernych hrál dobře na trávě, tak si myslím, že mě připraví. Hraje se to na pár úderů, nebudou tam dlouhé výměny a tráva je taky o hlavě. Když se mi na ní povede pár zápasů, tak si zvyknu a bude to v pohodě.

Hlavně, abych dohrála sezonu zdravá, protože to se mi ještě nepovedlo, ale myslím si, že to vypadá docela nadějně.

Ještě je půlka roku, může se toho hodně změnit, ale určitě by to bylo super, kdyby to vyšlo. Hodně holek se tam ještě může dostat, ale když vydržím hrát takhle, tak se mi to může povést...

Lidi ode mě budou čekat, že budu všechno vyhrávat, ale ten tlak bude velký a chci se s tím hlavně nějak vyrovnat a hrát si svůj tenis. Každý zápas je strašně těžký, bylo to vidět i v Paříži, když jsem mockrát prohrávala. Vím, že je to jako na houpačce.

Ale bodové rozdíly jsou ještě docela velké. Byla bych ráda, kdyby se to povedlo, ale pokud se ne, tak se nezhroutím.

Je toho spousta, musíme pracovat na všem. Myslím si, že trenéři vidí, že se ještě můžu hodně zlepšit. Kondičně je tam dost prostoru, takže je to super, že máme na čem pracovat.

Kromě Herni, pana Hřebce a kondičního Michala Vágnera mám teď v týmu i pana doktora Voráčka a Martina Janouška jako fyzioterapeuta. Investuju dost, ale taky vím, že se mi to vrátí zpátky.

Já byla minulý rok strašně moc zraněná a zápasy jsem hrála přes bolest, a to prostě není dobré, protože jsem se nemohla soustředit jen na hraní a bylo to fakt náročné. Teď když hraju bez bolesti, je to super.

Vždycky, když se mi nějaké naskytne, tak mu napíšu, jestli přijede, když to slíbil. Psala jsem mu vlastně i po semifinále v Paříži, jestli přiletí a on říkal, že je to jasný, takže tam seděl taky a bylo to super.

Tak mu začala říkat moje kamarádka Miriam Kolodziejová, se kterou jsme hrály v juniorkách. Ona je hrozně vtipná, chytilo se to a už mu tak říká půlka Štvanice...