Hlavní obsah

Berdych o životě po konci kariéry: Kdy plánují s Ester děti a čím ho dojal Federer?

Praha

Už pár týdnů věděl, že s kariérou je konec. Nicméně až během minulého víkendu v Londýně při Turnaji mistrů nejlepší český tenista poslední dekády odešel ze scény definitivně. "Rakety jsem uložil do sklepa a vůbec mi nechybí, což je důkaz, že jsem se rozhodl správně," směje se čtyřiatřicetiletý Berdych, který během kariéry hrál finále Wimbledonu 2010, vyhrál třináct turnajů ATP ve dvouhře a dvakrát patřil do vítězného českého týmu v Davis Cupu.

Chci teď cestovat, vidět spoustu věcí. Se založením rodiny nespěchám, říká Tomáš BerdychVideo: Sport.cz

 
Článek

Oficiální rozloučení s kariérou jste prožil o víkendu během Turnaje mistrů v Londýně. Dolehla na vás velká nostalgie? Cloumaly vámi emoce?

Bylo to velice hezké. Šestkrát jsem se na Turnaj mistrů kvalifikoval, tudíž bylo krásné oficiální konec propojit právě s touto akcí a zavzpomínat na nejhezčí tenisové momenty. Do haly jsme dorazili na lodi s dalšími bývalými tenisty, kteří v nedávné době ukončili kariéru. Z hráčské lože přišel Roger Federer, potřásli jsme si rukou, gratuloval ke skvělé kariéře. Krátce jsme pohovořili. Byla to hezká debata a krásný moment, na nějž budu vzpomínat.

Máte v hlavě den, kdy padlo definitivní rozhodnutí o konci kariéry?

Konkrétní datum nevím. Musel bych se probírat kalendářem zpátky. Jednoho dne jsem se probudil a měl jsem zvláštní pocit. Jako by v srdci něco zhaslo. Neměl jsem chuť a motivaci jít na kurt. Veškerý chtíč po tenise byl pryč. Představa, že bych musel znovu absolvovat kolečko v podobě fyzioterapeutů, lékařů... Šlo by jen o další trápení.

Tisková konference Tomáše BerdychaVideo: Sport.cz

Kariéru jste ukončil kvůli přetrvávajícím bolestem zad pocházejícím od vrozené vady levé kyčle. Omezují vás zdravotní trable i pro běžný život?

Nemám žádný ukazatel, že by to tak být mělo. Zatím jsem nenarazil na činnost, při níž by se můj stav zhoršoval tak jako při tenise. Právě osobní život byl jeden z faktorů, který jsem při rozhodování o konči hodně řešil. Možná bych si o rok prodloužil kariéru, ale co by bylo potom? To, co mě čeká, je delší, než co jsem zažil a teoreticky mohl třeba ten rok zažívat. Člověk někdy musí vzít v potaz i trošku dlouhodobější výhled.

Když jste definitivní rozhodnutí učinil, přepadla vás úleva, nebo smutek?

Já byl vždy realista. Nikdy jsem nelétal v oblacích. Byla to tudíž spíše úleva. Spadl mi kámen ze srdce. Ze dne na den jsem zjistil, že na mě nečeká stres, rutina a odříkání, které je s tenisovou kariérou spojené.

Nepřistihl jste se od doby, kdy jste udělal za kariérou čáru, že sám sebe posíláte spát, protože je čas večerky? Nebudí vás sny, že máte trénovat v posilovně nebo na kurtu?

Já nejsem noční pták, takže když přijde únava, prostě jdu spát. Měl sem to tak přirozeně i v kariéře. Stejně jako třeba se stravováním. Samozřejmě že když člověk hraje, tak se životospráva dodržuje extrémně, ale já se nemusel nikdy v minulosti mimořádně hlídat. Od mého rozhodnutí uplynul určitý čas a jsem v pohodě. Žádné veliké hřešení. A s tenisovými nočnímu můrami to mám stejně. Když jsem se v minulosti snažil o návrat, tak mě vždy brněla ruka, hltal jsem výsledky z turnajů. Když si teď pustím televizi, sleduji vše jako fanoušek. Nemám pocit, že mi něco chybí. Myslím, že jde o ukazatel, jak správné rozhodnutí jsem udělal. Že jsem odešel v pravý čas, nemám proč litovat.

Máte představu o budoucnosti?

Můj plán je nemít žádný plán. Kvůli kariéře jsem musel být sobec a dělat vše podle sebe. Nemohl jsem koukat vpravo vlevo. Takže teď si zaslouží lidé kolem mě, abych jim věnoval svůj čas. A současně chci mít čas i sám pro sebe. Užít si věci, na něž v minulosti nebyl prostor. Chtěl bych vidět spoustu věcí ve světě, který jsem sice procestoval, jenže s raketami a turnajovým programem je to něco jiného, než když nyní nemusím nikam spěchat.

Foto: Sport.cz

Tomáš Berdych

Tušíte, jak dlouho předsevzetí nemít žádný plán vydrží?

Vůbec! Posledních patnáct dvacet let jsem měl plán na každý nadcházející den. Vše bylo nalajnované od probuzení do pozdních večerních hodin. Kolikrát se ještě přistihnu, že nastavuji budíka. Přitom nemusím. Určitě jsou věci, které mě v budoucnosti čekají. Ale teď je doba, kdy nechci nic plánovat. A netuším, zda ta doba potrvá měsíc, půl roku nebo dva roky.

Ani soupis míst, která hodláte navštívit, jste si nepřipravil?

Chci vidět Jižní Ameriku. Jo, jasně, byl jsem tam hrát tenis. Ale chtěl bych tamní země zažít. Navštívit Andy a další místa. Stejně tak se chystám na safari, které jsem nikdy nezažil. Jet tam během roku na týden nelze, přitom víc volna při kariéře člověk nevyšetří. A navíc není rozumné navštěvovat taková místa a riskovat, že zranění nebo nemoc ohrozí výkonnost. Teď mám prostor i čas.

Jak je vašemu neplánování nakloněna manželka Ester? Řešíte založení rodiny?

Za osm let, co jsme spolu, obětovala mojí kariéře obrovskou spoustu času. Někdo si může říct, že dělat doprovod tenistovi je snový život. Ale já to tak nevidím. Podle mého nejde o nejlepší denní chleba. Nicméně to byla jediná možnost, jak náš život skloubit. Přes všechna úskalí mi Ester byla nablízku a jsem jí vděčný. Takže pokud se nyní rozhodne pro cokoliv, může očekávat moji podporu. A co se dětí tyče, až jednou Ester řekne, že končí s modelingem, tak se vrhneme na děti.

Reklama