Stan the One. Muž, který se vetřel mezi smetánku, slaví

Je to paradox. V nové tenisové etapě se většinou mluví o Velké trojce, někdy i čtyřce, do které je často řazen také Brit Andy Murray. Z určitého úhlu pohledu by se však místo něj mohlo v sestavě objevit i jméno čerstvého pětatřicátníka s přezdívkou Stan The Man.

Proč?

Wawrinka totiž na rozdíl od Murrayho vyhrál hned tři různé grandslamové turnaje (Brit triumfoval "pouze" ve Wimbledonu a na US Open) a do kariérního Grand Slamu mu tak chybí pouze výhra na neoblíbené londýnské trávě. Svěřenec švédského kouče Magnuse Normana navíc přidal i zlato z olympijských her ve čtyřhře a vítězství v Davis Cupu.

Ač se osobně tolik nemusí, Roger Federer musí děkovat svému krajanovi, že je jeho sbírka úspěchů kompletní. Olympijský turnaj chtěl Švýcar tolik vyhrát, ve dvouhře však nebyl v daný moment tím nejlepším. V památném duelu v Aténách ho porazil Tomáš Berdych, v Pekingu ve čtvrtfinále James Blake, na jeho nejoblíbenější trávě v Londýně padl s domácím Murrayem, který měl životní formu. Rio de Janeiro pro zranění vynechal.

Přesto má zlatý kov doma. Není ze singlu, ale ze souboje deblových dvojic. V roce 2008 se nepříliš sehraný pár Wawrinka, Federer dočkal zlaté medaile z Pekingu. Úžasným výkonem mu k tomu pomohl právě Stanislas.

Stejná písnička - jenom o pár let později. Ač si v mezidobí vyměnili i pár nelichotivých gest. Příkladný švýcarský reprezentant Wawrinka například kritizoval Federera za jeho přístup k Davis Cupu. Jeho známnější krajan pro změnu nepozval svého olympijského parťáka na svoji svatbu.

I přes drobnou rivalitu se však znovu dali dohromady, aby pro Švýcarsko a Federera doplnili poslední díl skládačky. V roce 2014 ve finále Davis Cupu vyloupili francouzskou půdu a mohli poprvé v historii slavit zisk Salátové mísy pro svoji zemi.

Když se ještě naposledy vrátíme k "Fed-exovi". Wawrinka to na něj neuměl, jeho bilance s legendou bílého sportu je doslova hrozivá. Z osmadvaceti vzájemných střetů dokázal uspět jen ve třech případech a vždy na Federerově nejslabším povrchu - antuce.

Jinou statistiku má ale doslova famózní. V éře Nadala, Djokoviče, Federera a Murrayho se pětatřicetiletý Stan dostal do finále grandslamového turnaje celkem čtyřikrát. Hned ve třech případech pak dokázal svůj postup přetavit ve velký triumf.

Poprvé se tak stalo v Austrálii v roce 2014. Vedle Wawrinky měl životní formu na začátku sezony i Tomáš Berdych. Jejich vzájemný duel patřil k tomu nejlepšímu, co australský grandslam nabídl. Pevnější nervy ukázal v koncovkách setů Švýcar a mohl se tak těšit na bitvu s Rafaelem Nadalem. Tomu po fenomenálním agresivním výkonu povolil jen set. Tak často s nervy bojující Wawrinka dokázal, že může patřit mezi nejlepší.

V Paříži o rok pozdějí znovu narazil na dva hráče z Big Three. Ve čtvrtfinále uťal naděje Rogera Federera. O kolo později zdolal domácí naději Jo-Wilfrieda Tsongu a v úžasném finále předvedl svůj životní výkon v duelu s Novakem Djokovičem. Wawrinkovi nedával před soubojem o titul šanci prakticky nikdo. Ten však předvedl dokonalý tenis a perfektní psychickou odolnost, když musel zápas obracet.

To, že Wawrinka finálové zápasy na turnajích Velké čtyřky s Novakem Djokovičem hrát umí, pak potvrdil o rok později v New Yorku. Na velké scéně stadionu Artura Ashe znovu ztratil první set. Pak ale navázal na dokonalý obrat z Paříže a srbského velikána opět porazil 3:1 na sety.

Otevřela se mu tedy brána ke keriérnímu Grand Slamu. K tomu, aby do ní vešel ale potřebuje vyhrát turnaj ve Wimbledonu, který nepatří k jeho oblíbeným, letos navíc asi nebude a vyhrát grandslamový turnaj v 36 letech a ještě tam, kde byl nejdál ve čtvrtfinále, to bude asi také MISSION IMPOSSIBLE.

Přesto, patříš mezi ty největší, Stane. Mezi ty, kteří se prosadili i v době, kdy se prakticky uspět ani nedalo...