Havlát na Floridě propadl tenisové vášni. Na hokeji od konce kariéry nebyl

Ze začátku jsem měl pořád nutkání vzít hokejku i brusle a jít třeba i přes bolest, ale postupně jsem se dostal do módu, že mi to nechybí. Když jsem nedávno, snad po šesti měsících, vyjel zase na led, už jsem cítil, že mám hokej ze života definitivně pryč. Na jeho místo nastoupil tenis, úplně jsem mu propadl. S raketou na kurtu se teď cítím lépe než v aktivní hokejové roli.

Hraju tenis na amatérské úrovni, ale vášnivě mě baví. Na Floridě mám šanci být každý den na kurtu, což se sice úplně nedaří, ale třikrát týdně si jdu pinknout. Snad to nevyzní moc namyšleně, když řeknu, že to mám v ruce. K tomu jsem si přidal ještě golf. Když se mi povede pěkná rána, mám radost, i když tohle je pro mě spíš jen zábava. Tenis ale dělám na plný pecky. Na rozdíl o hokeje mi tělo umožní hrát dost intenzivně a nic mě potom nebolí.

Přijímám ho jen pasivně v televizi, sleduju hlavně české kluky v NHL. Vůbec jim nezávidím situaci, v níž se teď ocitli. Finančně by i pro ně bylo lepší začít hrát, i když to celé působí jako nesmysl. Moc pozitivních zpráv nepřichází, všude samý otazník. Ale nevím, jestli jsem zrovna já ten, kdo to má posuzovat, protože chvíle, kdy jsem skončil, jsem nikdy nebyl na hokeji naživo jako divák.

Když bych žil v Česku, tak možná jo, ale nepřišla žádná nabídka a v Americe mám život uspořádaný přece jen jinak. Bavil jsem se právě v Berouně s Radimem Vrbatou, který dělá pro Mladou Boleslav skvělou práci, rozumí tomu a může být v budoucnu přínosem pro celý český hokej. Já si to nastavil tak, že se věnuji spíš rodině. Zcela mě naplňuje motat se kolem dětí a sám se realizovat na kurtu nebo na greenu.

Vždycky jsem si přál po kariéře zkusit věci, na něž nebyl při hokeji čas. Dopřál jsem si i takový adrenalin jako jet surf, ale byl problém se na něm vůbec udržet. Mám rekord asi tři vteřiny vstoje. Taky v tenisu i golfu mám pořád ještě co zlepšovat a na další už moc času nezůstává. K ledu mě vlastně nic netáhne, což je možná ovlivněné i tím, že umím jenom holky.

Snažíme se na ně mluvit doma hlavně česky, i když oběma je přirozenější angličtina. Těší mě, že s rodinou můžeme být v teple na Floridě, hlavně od října do dubna je tam daleko příjemněji než u nás. Léto ale pravidelně trávíme v Česku kvůli babičkám a dědečkům, aby taky viděli, jak mu vnučky rostou.

Obě holky mají české i americké občanství a zatím je moc brzy předpovídat, kde jednou budou žít. Ani my s Ivanou nevíme, jak to vyřešíme na stará kolena, až holky vyletí z hnízda. Jestli se vrátíme do Brna nebo trvale zůstaneme v Americe.

To moc nešlo. Dokud měly holky školu, zůstávali jsme za oceánem. Jsme tady teprve od půlky června. Pro mě je proto těžké srovnávat tamní situaci s Českou republiku, kde byli lidé možná přece jen disciplinovanější. V USA ale žije děsně moc obyvatel, takže jsou tam i čísla nakažených mnohem větší. Zvlášť v posledních týdnech letí zase nahoru, jak se některá opatření rozvolnila.

Byla to rána pro všechny, najednou se zastavil celý svět. Nikoho z nás by nenapadlo, že něco takového zažijeme v civilizaci 21. století, jenže stalo se a myslím, že něco bude už trvale jinak. Podobně jako se společnost nevrátila do stejných kolejí po teroristickém útoku na dvojčata v New Yorku. Už teď se změnila spousta věcí, kdo by třeba čekal, že se ve spoustě zemí budou nosit veřejně roušky, které nám u Japonců či Korejců vždycky přišly dost zvláštní. Jak to vypadá, tak se koronaviru hned tak nezbavíme.

Začalo se to řezat, akorát když jsme odjížděli, a sleduju to docela překvapeně. Svět je docela zvláštní, najednou se všude skloňuje slovo rasismus a člověk se až diví nad tím, co se děje. Černošská historie v Americe je zřejmě dost temná, lidé této pleti tam zažívali různé diskriminace a nesli to v sobě několik generací, teď se to možná i někomu hodilo. Každý člověk může proti něčemu protestovat, jenže tady se objevuje spousta těch, kteří toho zneužijí a dělají neplechu.

Nevím, vždycky se rád na léto vracím sem, ale taky jedu moc rád zpátky. Nikdy jsem nelitoval toho, že jsme se rozhodli žít na Floridě. Koncem srpna by tam měla holky zase čekat školní povinnosti, ale teď se nedá vůbec nic plánovat. Uvidíme, co bude za měsíc, za dva. Možná nás aktuální situace donutí být v Česku delší dobu, než bychom původně čekali. Žije se teď ze dne na den, což ale není úplně špatné.

Nejsem zrovna moc pivař, takže to mi nechybí. Smažený hermelín, to je ale první jídlo, co si v Česku dávám. Možná mi schází zdejší kopečky, tam je to všechno placka, ale každé místo má svoje kouzlo.