Dojetí, slzy štěstí? Kdepak, jen alergie, žertoval Lendl

„Vlhké oči? No ano, to je alergie," žertoval po zápase dobře naložený Lendl. Pak ale přiznal, že jím po finále pochopitelně cloumaly emoce. „Všichni jsme se snažili udělat pro Andyho úspěch maximum. A když se to podařilo, byl to skutečně velmi dobrý pocit."

Sám na něj ve své bohaté kariéře nikdy nedosáhl, Wimbledon pro něho zůstal zakletý. Při obnovené spolupráci s bývalou světovou jedničkou však Murray slavil po třech letech na slavném londýnském grandslamu druhý titul.

Od té doby, co opětovně spojil síly s českou legendou, vyhrál devětadvacetiletý britský tenista minulý měsíc turnaj v Queensu (ve finále mimochodem rovněž přehrál Raonice) a na trávě nepoznal přemožitele už ve 12 zápasech v řadě. Skvělou sérii završila světová dvojka nedělním triumfem v All England Clubu.

„Je zřejmé, že celý tým odvedl skvělou práci, protože jinak by to nebylo možné. Andy byl v tréninku poslední měsíc vskutku fenomenální, velmi soustředěný a současně hladový po úspěchu. Je skvělé vést takového hráče, zvlášť když k tomu ještě připočítáte jeho ohromný talent. Snad byl můj příchod skutečně tím posledním dílkem, který Andymu chyběl," vyprávěl ostravský rodák novinářům.

Ačkoli Murray ani Lendl ještě neupřesnili, kolik týdnů v roce budou pracovat společně, český rodák už hleděl do budoucnosti. „Udělám, co budu moci, abych mu pomohl dosáhnout jeho cílů. Vyhrát co nejvíce majorů, porazit Novaka Djokoviče. Je otázkou, zda se mu to povede nebo ne, je k tomu zapotřebí ještě hodně práce. Zápasy těch nejlepších hráčů často rozhodují jen jeden dva míče," připomněl Lendl.