Článek
Dá se proti tomu nějak bojovat?
Právě že moc ne. Pamatuju si, že jako malý jsem ještě hrál na otevřených kluzištích a brečel jsem, jaká mi byla zima na nohy. Před odletem do Soulu jsem nadával, jaká je na trénincích na Spartě v Holešovicích kosa, tady mi ale přišla ještě větší.
Jak jste se jen pár hodin po příletu do Koreje na prvním tréninku cítil?
Nebylo to ideální, na druhou stranu si díky tréninku můžeme lépe přivyknout na korejský čas. Kdybychom zůstali na hotelu, spousta z nás by odpoledne usnula. Takhle jsme se protáhli a rozjezdili, na hotelu máme dostupné vodní procedury, které nám s regenerací pomůžou.
Jaký dojem na vás hotel nedaleko centra Soulu udělal?
Je moc pěkný. Jeho generálním ředitelem je pán z České republiky a moc nám vyšel vstříc. Jinak bychom tam asi nebydleli. Slyšel jsem totiž, že ten hotel je jinak dost drahý.
Dýchla už na vás s příletem do Jižní Koreje olympijská atmosféra?
Ještě ne. Čekám ale, že to brzy přijde. V televizi jsme teď s manželkou koukali na reprízy zápasů her v Naganu a trošku jsem se zasnil, jak pěkné by bylo něco takového zažít.
Tehdy vám bylo deset let. Hodně jste cestu za olympijským zlatem prožíval?
Hned se mi vybaví semifinále s Kanadou. S o rok a půl starším bratrem jsme zrovna byli nemocní. Už nevím, jestli opravdu, nebo jsme to na rodiče jen hráli. Doma u televize jsme to neskutečně prožívali a po nájezdech jsme skákali přes sebe.
