Článek
Ester Ledecká a její radost i plány do budoucna
Už se vám trochu rozleželo v hlavě, čeho jste tu dosáhla?
Pořád mi to ještě nedochází a jsem z toho trošku blázen. Možná budu do konce svého života.
Stihla jste porovnat obě zlaté medaile, jestli jsou stejné?
Jsou stejně těžké a můžu s nimi posilovat. Je nářez je mít obě najednou na krku, už jsem si říkala, že bych potřebovala fyzioterapeuta...
Zalitovala jste po odložení snowboardové kvalifikace, že jste tu nejela i sjezd?
Sjela bych si ho strašně ráda a věřím, že byla i spousta rozhořčených fanoušků, kteří mě tam chtěli vidět. Ale nakonec bylo skvělé, že jsem měla víc dnů na odpočinek a přípravu a jeli jsme snowboardový závod způsobem, na jaký jsme zvyklí ze svěťáku.
Od Českého olympijského výboru získáte za dvě zlata tři a půl miliónu korun, další finance přijdou od sponzorů. Je to velká pomoc do další kariéry?
Já jsem hrozná držgrešle a na prachy, to všichni vědí. (směje se) Určitě to pomůže celému týmu. Ale že bych se zajistila do konce života? Když vidím dědu, tak zdaleka ne.
Jan Klapáč ale sbíral hokejové úspěchy v jiné době...
Ale dokázal toho spoustu a rozhodně to není tak, že by si mohl dělat, co chce, a měli s babičkou peněz, kolik potřebují. Přijde mi, že si sportovních veteránů neumíme tolik vážit.
O dědovi mluvíte často, co jste od něj zdědila za geny?
Doufám, že aspoň špetku té vůle, která mi strašně pomáhá. Není to, že bych každý den vstala a řekla si: „Super, jdeme na kopec." Vstávám strašně brzo ráno, vždycky není hezké počasí, občas to bolí... Ale když vylezu na kopec, řeknu si: „Tady mě to baví, tady chci být."
A co máte od rodičů?
Doufám, že jsem po mamince zdědila trochu té střelenosti, protože když jsme spolu, smějeme se permanentně celý den. A od táty? Možná také tu silnou vůli. A ráda bych řekla, že mám talent aspoň něco zazpívat, ale bojím se, že to fakt říct nemůžu. (úsměv)
Je něco, co byste si za odměnu chtěla pořídit?
Ideálně nějakou kuchařku, která by mi všude vařila. Řešíme všude, že bych chtěla dodržovat dietu a správně jíst, není to snadné. Maminka se může přetrhnout, ale na hotelu se vybírat nedá.
S dietou se moc neslučuje vaše záliba v čokoládě...
To ne. Ale od Ježíška jsem dostala zmrzlinovač a doma si dělám radost. To je jediné, co si umím uvařit....
Přibyly vám desítky tisíc fanoušků na sociálních sítích, kde nejste tak aktivní jako jiní sportovci. Změní se to?
Bojím, se že ne. (úsměv) Asi to je třeba, strašně si vážím všech fanoušků, co mi píšou a fandí, na druhou stranu jsem tu hlavně od toho, abych jezdila z kopce dolů.
Cítíte teď zadostiučinění, že jste odolala tlakům, abyste si vybrala jen jeden sport?
Když jsem dospívala, bylo to docela těžké. Přemýšlela jsem, jestli nemají pravdu a jde to vůbec provést, když to nikdo přede mnou nezkusil. Ale pak jsem si říkala, že mě baví obojí, dělám to strašně dlouho a pořád se v obojím zlepšuju, tak není důvod s tím přestat.
