Článek
Petr Novák hodnotí Martinu Sáblíkovou po závodě na 1500 m v Erfurtu
Časem 1:57,89 minuty jste vybojovala osmé místo, přičemž v ostrém závodě jste se představila po šesti týdnech. Jak jste se na dráze v Erfurtu cítila?
Jsem naprosto spokojená. Stejný čas jsem jela v Salt Lake City na vysokohorské dráze. Navíc jde o můj třetí nejrychlejší čas v Evropě. Ověřila jsem si, že dokážu držet rychlost v průběhu kol. Pochopitelně mi chybí na patnáctistovce rozběh, ale jinak jsem vážně spokojená.
Start jste měla pomalejší. Šetřila jste záda, s nimiž jste v posledních týdnech laborovala?
Nešetřila jsem se. Měsíc a půl jsem nestartovala, takže se prostě jen projevilo určité manko. Ovšem při závodě na tři tisíce metrů není start tak důležitý. Doufám, že v neděli budu schopná držet čas v jednotlivých kolech stejným způsobem.
Vyjela jste body za osmé místo, které jsou důležité pro druhé účastnické místo na březnovém MS. Zraněná záda vydržela. Splnil tedy sobotní start všechna očekávání?
Brali jsme patnáctistovku s trenérem Petrem Novákem před závody jako test pro nedělní trojku. Oba jsme tušili, že za 1:55 nepojedu. Ale letos jsem pouze dvakrát v Inzellu jela 1:57 minuty, tudíž čas na dráze v Erfurtu není vůbec špatný.
Nikdy jste v průběhu kariéry neměla tak dlouhou pauzu. Chyběl vám už startovní výstřel?
Docela jo. Nicméně první stovka byla nemastná neslaná. Pak se mi ale jelo dobře. Jsem ráda za ten pocit. Při posledním startu na 1500 metrů v Salt Lake City bylo rozpoložení hodně špatné. Vždyť tam jsem byla poslední s obrovským odstupem.
Bolavá záda se nijak dramaticky neozvala a váš výkon nelimitovala?
Bylo to všechno v pohodě. Ve srovnání s pocity, které jsem při závodech zažívala na konci minulého roku. Pořád mi vystřeluje bolest do levé nohy, hlavně posledních dvě stě, tři sta metrů. Po dlouhé době jsem na dráze cítila, že jsem to zase já.
Dodalo vám umístění i výsledný čas velkou sebedůvěru pro nedělní závod na tři tisíce metrů i následné olympijské hry?
Bála jsem se, jak to udýchám, protože trénink je vážně odlišný proti závodu. Nevím jak technicky, ale pocitově to bylo skvělé. Vždyť já se málem rozbrečela, když jsem zjistila, že místo v divizi B mezi slabšími závodnicemi pojedu v áčku mezi elitou. Děsně jsem se bála propadáku. Ale výsledný čas i umístění představuje obrovskou úlevu.
