Článek
Rychlobruslařská hala pro ZOH 2018.
„Jsem ráda, že jsem do dějiště her vyrazila s takovým předstihem. Chtěla jsem se vyvarovat situace, kdy přijde den blbec a budu mít převrácený denní režim. Už jsem se poměrně aklimatizovala. Usínám kolem půlnoci, vstávám v půl desáté," vyprávěla Martina Sáblíková, když se chystala na úterní podvečerní trénink.
Už od minulého čtvrtka se chystá na oválu přímo v Kangnungu. „Ve srovnání s loňským mistrovstvím světa se hala hodně změnila. Je ve fialové barvě, jen mantinely jsou modré. Prostě moc hezky sladěná. Bála jsem se, aby nebyla oranžová. Té barvy se do arény nahrne dost při samotném závodě, ještě aby mi ji podsouvali samotní organizátoři," smála se Sáblíková v narážce na soupeřky z Nizozemska a jejich očekávanou diváckou podporu. „Oranžovou snesu tak leda na kelímku od kafe, protože není zbytí," culila se Sáblíková, když si vykračovala s oblíbeným nápojem z řetězce rychlého občerstvení olympijskou vesnicí.
Než zvládla pokořit sto metrů ke vchodu do dočasného domova, zastavili ji zástupci nizozemské televize. S úsměvem odpovídala a netajila, že už ji pohltila nervozita.
„Neblafovala jsem," ujišťovala záhy. „Záda mě vlastně vůbec nelimitují a cítím je pouze při rozjezdu," lebedila si, že zranění plotýnky ze závěru minulého roku už prakticky nevnímá. „Jenže pořád mám v hlavě, proč trable přišly zrovna v olympijské sezóně, v naprosto nejdebilnější chvíli. Jasně, cítím se dobře, ale vím, že jsem mohla být v lepší formě, protože mi prostě chybí dva měsíce tréninku," popisovala rozpoložení závodnice, která bude v sobotu v závodě na 3000 m obhajovat stříbro a následně na pětikilometrové distanci zlato.
„Spousta lidí mi říká, ať si to v hlavě otočím a těším se na závod, ale já tam mám pořád zakódované, že se to podělalo a nemám v nohách, co bych mít měla," krčila rameny.
