Článek
Jak moc vás nadzvedl a motivoval fakt, že jste pozbyl část bodů i peněz, o nichž jste myslel, že vám po ještě předsilvestrovském stíhacím závodě v rámci Tour de Ski patří?
Ono mě to až tak nemotivovalo. Spíše mě to rozhodilo.
Jak se vlastně spor dostal na svět?
Dozvěděl jsem se to na poradě před půl osmou večer před klasickou patnáctkou.
Jak jste reagoval?
Zvedl jsem se a odešel. Na hodně dlouho jsem se šel projít a měl jsem dlouhý telefonát domů. Ještě dopoledne jsem to prožíval, ale už jsme byli domluveni s Mírou Petráskem (trenérem – pozn. aut.), že zůstanu. Kdybych odjel, byl bych před sebou morální vítěz, ale sportovně by to byla ztráta. Pryč by byla veškerá práce servisu. Ta, která není vidět, ale bez ní to nejde. Hlavně kvůli těmhle lidem jsem zůstal.
Co vás tak rozčílilo?
Byla to vlastně druhá změna pravidel. Čemu mám věřit? Neudělají teď třeba dvouminutovou bonifikaci ve prospěch vítěze dalšího sprintu?
Myslíte, že to je tedy namířeno proti vám?
To ne, ale vítězem stíhacího závodu je přece ten, kdo projede první cílem. A bylo řečeno, že finance jsou podle pořadí v cíli, body do Světového poháru podle pořadí dne. Včera, když jsem byl třináctý v etapě, bylo řečeno, že za první místo v cíli už nemám ani body, ani peníze.
Jak se vám běželo pod dojmem této situace?
Věděl jsem, že musím být v klidu. Nával se mi ještě před startem vrátil, ale od prvního kroku, jsem věděl, že chci vyhrát...
...a rázně tak reagovat ve stopě na to, co se stalo?
To ani ne, ale od třetího kola jsem si říkal, že opravdu dojde na slova Míry Petráska o tom, že to bude nejlepší odpověď.
Jak se vám jeví náskok?
Ve sprintu ho ztratit nelze. A to si myslím, že ten v Asiagu v pátek mi bude sedět více než v Praze. Je tam náročnější trať, to mi vyhovuje. Snad by místo mezi třiceti postupujícími do vyřazovací části mohlo vyjít.
Nebylo by lepší sprint absolvovat jen z povinnosti bez vypětí sil a soustředit se na závěrečné dvě etapy ve Val di Fiemme?
Já to beru tak, že to je takový krátký rychlý trénink.
