Článek
Co se v osudné chvilce stalo?
Takových pohybů udělám ještě hodně, ale bohužel jednou to nevyšlo. Jen se ukázalo, že dvorec nebyl takový, jak má správný antukový kurt vypadat. Bylo to prostě brambořiště. Noha asi zajela do měkčí antuky nebo rýhy. A i když se člověk cítí fyzicky dobře, tak v pátém setu po výměně možná víc vypne. V první sadě bych byl asi schopen zareagovat. Tam by se mi to nestalo.
Tušil jste hned, že je to konec?
Jak jsem seděl na antuce, tak jsem cítil, jak mi v tom křuplo a víceméně jsem byl rád, že jsem se dobelhal na lavičku. Kdybych ještě chvíli seděl, tak bych tam ani nedošel. Nebyla šance. Byl jsem stoprocentně v pohodě a zápas byl hrozně těžký, ale za takového zdravotního stavu už nemá cenu nic zkoušet.
Ptát se vás, jestli jste naštvaný, asi nemá cenu.
Štve mě to strašně moc. Může se to stát na turnaji, ale takhle… V Davis cupu, navíc v Rusku a ještě proti Davyděnkovi, kterého jsem mohl poprvé v kariéře porazit. Bohužel s tím se nedá nic dělat.
S docentem Kolářem hned míříte do Prahy na vyšetření?
No jo. Netěším se, ale je to asi lepší varianta, abych to vyšetření hned absolvoval. Budu to muset nějak zvládnout a pan Kolář se o mě postará.
Podobně vážná zranění se vám přitom dosud vyhýbala a v nejméně vhodnou chvíli taková smůla.
Je to poprvé v kariéře, kdy se mi stalo něco většího. Jednou to taky muselo přijít a doufám, že to nebude na dlouho.
Takže si delší pauzu vůbec nepřipouštíte?
Absolutně nevím, na jak dlouho to bude. Chce to trpělivost, rehabilitaci. Snad to není tak vážné.
