KOMENTÁŘ: Hrozní jsme, vím. Kdepak! Macinka nevědomky ukázal, že se Češi zbavují předsudků

Nemá cenu nějak hlouběji analyzovat slova, která v neděli vyřkl na televizi Prima, protože pro ně není ospravedlnění. Nemusíte být ani filmový Kristián, abyste věděl, že muž se prostě k ženám chová a vyjadřuje jinak. A že volba sportu (či jiných činností) je snad základním právem kohokoliv a nezasluhuje dehonestaci, zvlášť v našem kulturním prostoru a v roce 2026. Doma dostal pan Macinka vyčiněno – samozřejmě jako správný chlapák od manželky – o den později se za výrok omluvil s tím, že jednou možná bude svou dceru vozit na hokejové tréninky. A pak snad pozná, že tam venku je svět už o něco dál.

Často se (nejen v souvislosti s ženským hokejem) mluví o předsudcích, zakořeněných stereotypech, jenže s nimi se nikdo nerodí a nejsou nějakým nesmazatelným prvkem DNA. Dnešním dětem – a vím to od těch svých – nepřijde divné („tati, proč by mělo?“), že s nimi hrají holky fotbal, že při florbale jsou dívky (do určitého věku) pevnou součástí týmu a že i na zimácích se teď mezi mantinely hojně prohánějí holky, které v hokejové zbroji a s košíkem přes obličej identifikujete maximálně podle dlouhých loken, co vykukují z helem.

Možná mezi nimi bude jednou i Macinkova dcera a nikdo ze spoluhráčů nebude kroutit hlavou, protože pro děti je to naprosto přirozené, běžné.

Podobně jako se – zaplaťbůh – u nejmladší generace vytrácí zažité rasové předsudky, protože dnes jsou třídy nejen ve velkých městech mixem národností, což platí i pro řadu sportovních klubů. Děti spojuje kamarádství, zájem, touha po výhrách a zakořenit v nich hloupé stereotypy a klišé mohou jen dospělí nejapnými poznámkami. A právě v tom spatřuji největší nebezpečí Macinkových slov, protože vysoce postavený politik, reprezentant státu a nota bene diplomat, nemá ve veřejném prostoru plácat stokrát vyvrácené nesmysly. On se ve své malosti a touze po rochnění tomu samozřejmě zasměje, nejspíš by bez zásahu manželky odvětil: „No, hrozní jsme“, ale neuvědomuje si, že i slovy může ublížit.

A setsakramentsky hodně.

Od hokejistek jsem slyšel spoustu příběhů, jak musely na své cestě vzhůru čelit posměškům, průpovídkám, které právě nejčastěji zněly z tribun, nikoliv z vlastní šatny. A zocelilo je to. Uvědomoval jsem si, že před 15-20 lety skutečně mohl mnohým hokej připadat jako ryze mužský sport, ale spíš z nevědomosti, neznalosti. Řada ze současných reprezentantek si prošla zbytečným nálepkováním, částečnou ostrakizací a snad až psychickou šikanou.

I proto loňský šampionát v Českých Budějovicích provázela superhrdinka Tori, která měla symbolizovat těžkou cestu žen na hokejový vrchol i statečný boj s dřívějším odsuzováním. Vznikl také dokument Holky na led, který vzdával hokejistkám hold a rovněž jeho ústředním tématem bylo překonávání předsudků. „Snad se nám podaří otevřít oči skeptikům,“ říkala režisérka snímku.

Coby 45letý muž jsem se trochu ošíval, protože i vyprodaná českobudějovická aréna byla pro mě indicií, že jako společnost jsme teď už mnohem dál. Že přirozeně směřujeme do bodu, kdy se budeme smát genderovým kvótám, protože v zaměstnání, politice, sportu apod. budeme posuzovat lidi podle schopností, nikoliv pohlaví. Věřil jsem, že i cesta hokejistek a to, jak se na tuzemském sportovním poli úspěšně etablovaly, k proměně onoho vnímání výrazně pomáhá.

Než v neděli promluvil jeden myslitel.

„I já věřila, že už jsme dál,“ řekla mi v neděli zklamaným hlasem kapitánka hokejistek Aneta Tejralová.

Zprvu jsem cítil rozčarování a vztek, že jsme kvůli Macinkovi smazali pár let práce a vrátili se v čase. Jenže pak jsem spatřil širokou podporu, která se hokejistkám ze všech stran dostává. Od politiků, veřejně známých osobností, „obyčejných“ fanoušků i předních českých hokejistů z NHL, což by upřímně před 20-30 lety bylo vinou zažitých stereotypů těžko představitelné. A je to pro mě důkaz, že jako společnost jsme ve skutečnosti kus cesty ušli. A že to, co je dnes přirozené pro naše děti, bude brzy také pro nás starší.

„Takový výraz, co byl použit, může říct jen někdo, kdo má komplex. Jsem šokovaný, že v roce 2026 použije představitel vlády taková slova,“ řekl trenér hokejistek Ivo Mocek.

Těžko posoudit, jestli Macinkova touha po rochnění pramenila z komplexu, u mě ale výrok vyvolal i vzpomínku na jednu výstižnou repliku z kultovního seriálu Most!

„Můžete si laskavě odpustit ty vaše rasistické řeči?“

„On není rasista, on je jenom deb…“