Článek
Věříte si hodně?
Na trati jsem trénovala, jela jsem tam závod, což je velká výhoda. K tomu domácí prostředí. Reálná šance na medaili tady je. I po tom, co se mi povedlo na Světovém poháru v Roubaix.
Nechybí vám větší konfrontace se soupeřkami? Většinu času trávíte za mořem, Světové poháry pravidelně nejezdíte.
Spíš je to pro mě výhoda. Moc toho o mně nevědí. Asi tolik netuší, na jaké trati jsem dobrá, co mi naopak nesedí.
A na čem jste dobrá?
Úplně na všem (smích). Je fakt, že na sněhu mám ještě rezervy v technice, ale když jsme v Táboře trénovali, každým dnem jsem se na tom cítila líp.
V této sezóně jste se naplno vrhla do cyklokrosu, ale vaší doménou jsou horská kola. Co bude mít prioritu v budoucnu?
Jezdím za bikový tým Luna, takže je to dané. Počítám, že příští rok objedu na horských kolech víc svěťáků, chtěla bych se vrátit i na mistrovství světa. O cyklokrosu zatím představu nemám, ale týmu to nevadí. Naopak je to pro ně mediálně zajímavé.
Je vám dvaatřicet let. Díváte se ve sportu hodně dopředu?
Vím, že konec se pomalu blíží. Fyzicky se opotřebovaná necítím, ale spíš to věčné cestování mi někdy vadí. To mi jednou usnadní rozhodnutí skončit s profesionálním sportem a začít žít normální život, kdy člověk denně spí ve vlastní posteli.
Máte nějakou hranici, kdy skončíte?
Když to jde, končit se nikomu nechce. Ale já nechci kariéru zbytečně natahovat. Konkrétní datum nemám. Pořád se chci zlepšovat. Smlouvu mám ještě na příští rok a pak se uvidí.
Zhruba před rokem jste překvapila prohlášením, že si dáváte ve sportu minimálně na rok pauzu. Co za tím bylo?
Potřebovala jsem si odpočinout psychicky. Nevěděla jsem, jestli si dám pauzu nebo skončím nadobro. Trošku jsem si zalyžovala, srovnala jsem si některé věci v hlavě a zjistila jsem, že mě cyklistika stále láká. Nakonec z toho byla přestávka jen měsíc a půl.
Čím byste se živila, kdybyste nezávodila?
Mám v Americe vystudovanou vysokou školu, obor marketing na univerzitě v Reno. Čtyřleté studium, něco jako u nás bakalář. Ve volnu pracuju pro jednu firmu, která prodává sportovní oblečení, ale do budoucna mě láká spíš ten marketing.
U kol svou budoucnost nevidíte?
Možná bych dokázala využít kontakty, které mám, ale rozhodně mě neláká třeba dělat trenérku. Ani obchod s koly nebo lyžemi. Spíš jsou tam nějaké nové výzvy mimo obor.
Nemyslela jste třeba už taky na děti?
Dost známých je už má, ale já se ctím pořád mladá... Ale až mi bude pětatřicet, tak už bych nad tím měla pořádně přemýšlet.
Už několik let žijete v USA. Cítíte se víc jako Američanka nebo Češka?
Jako Češka. V Americe jsem deset let, ale kde se člověk narodí, jaká byla jeho první řeč, to se vymazat nedá. Navíc se dvakrát až třikrát za rok do Čech dostanu. Amerikou jsem trochu načichla a stěhovat zpátky se teď nehodlám. Ale Česko je pořád v mém srdci.
Když jste si vzala za muže bývalého běžce na lyžích Marcuse Nashe, máte teď i americké občanství?
Ne. Žiju tam na zelenou kartu, která je bílá... Když jsem si pro ni šla, byla jsem docela překvapená z té barvy. Ale říká se jí tak kvůli tomu, že vám dají zelenou pro vstup do země.
Proč jste si občanství nevyřídila?
Nějak jsem se k tomu zatím nedostala a v podstatě je mi jedno, jestli jsem občan USA nebo ne. Nemám problémy. Můžu cestovat, pracovat. Jediné, co mě na tom láká, je mít možnost v Americe volit. Z Čech jsem odešla brzy, nikdy jsem tam nevolila a v Americe bych kvůli tomu musela jet na velvyslanectví do New Yorku. Tak možná že na jaře přijedu domů a ty české volby si konečně střihnu.
V Česká vás většina médií uvádí jako Hanušovou-Nashovou. Používáte ještě jméno, které jste měla za svobodna?
Někdy se mi v Americe stane, že do telefonu řeknu Hanušová. Ale v pase mám Kateřina Nash. Trochu mi vadí, když to tady dávají dohromady a navíc ještě s tou pomlčkou, ale lidi kvůli tomu obvolávat nebudu. Nash je v Americe jednodušší.
Jak si v USA žijete?
Bydlíme v městečku Truckee v Kalifornii, které má asi dvanáct tisíc lidí. Před třemi lety jsme si pořídili dům, jsme tam spokojeni. Od léta máme psa: maďarského ohaře, který se jmenuje Lola. Je to lovec, ale my s ním na lov nechodíme.
Váš manžel je pilot, oba jste často pryč. Vozíte psa s sebou na závody?
Máme tam dvě rodiny, které mají stejné psy a vždycky nám ji rádi pohlídají.
Když máte volno, pracujete třeba na zahradě?
My zatím žádnou nemáme. Ale za barákem máme dost velký pozemek. Zatím to není oplocené, ale na jaře chceme něco vybudovat. Problém je v tom, že jsme skoro v nevadské poušti, v nadmořské výšce 1700 metrů a celé léto neprší. Tak musím zvážit, co nám vlastně může na zahradě růst.
Už jste se s manželem rozhodli, jestli v Truckee zůstanete natrvalo?
Čím déle tam člověk je, zapouští kořeny. Ale nevylučuju možnost, že bychom se na nějakou dobu přesunuli do Evropy. Nebo půjdeme do Hongkongu.
Proč zrovna tam?
Manžel létá na velkých letadlech u hongkongských aerolinek Cathay Pacific. Ze San Franciska do Hongkongu. Zatím je druhý pilot a aby se stal kapitánem, musí ještě několik let odlítat. Kdyby byl kapitán, musí být v Hongkongu. Třeba nás to tam jednou zavede, kdo ví. Už jsem v Hongkongu dvakrát byla a až na ten smog se mi to tam hodně líbilo.
