Článek
Češi si vyzkoušeli umělý trávník v Astaně.
Samo sebou že Kazachy přenáramně zajímalo, jaký dojem na české fotbalisty moderní Astana udělala a jaké pocity v nich vyvolala. Nebylo divu, když se jejich dvoumiliónová metropole uprostřed stepí a celin původně pojmenovaná Celinograd mění v středoasijskou Dubaj.
Tvrdí to domorodci, které mimochodem pondělní fotbal mezi jejich národním týmem a Čechy pramálo zajímá a mají o něm pouze minimální tušení, stejného mínění jsou ovšem i cizinci, kteří sem zavítají.
| Kvalifikační zápas Kazachstán - ČR se hraje v pondělí v 18 hodin SELČ, řídí ho Fin Gestranius, přímý přenos vysílá ČT Sport. Na Sport.cz sledujte on-line reportáž. |
Nasvícené výškové stavby, futuristická architektura, svítící strom života s blyštivou zlatou koulí na samém vrcholu navržený význačným britským architektem, sirem Normanem Fosterem a ztělesňující příběh o mýtickém stromu života a magickém zrození štěstí jako perla ke všemu, co je v Astaně k vidění.
Umělka? Lepší, než hrát na hlíně
I třeba k fotbalové Astana Areně s umělým povrchem a zatahovací střechou, kterou si fotbalisté před pondělní konfrontací s Kazachy už dvakrát vyzkoušeli a s výjimkou hrací plochy připomínající spíše rozvinutý koberec, než umělou trávu, si její zázemí náramně vychvalovali.
„Ale hrací plocha je realizou, s níž se musíme prostě vyrovnat. Lepší možnost není a proto je rozhodně lepší hrát tady, než někde na hlíně," pravil trenér Pavel Vrba. Odpovědi na dojmy, jež v něm Astana zanechala, se ale také nevyhnul.
„Úžasné město. Jsme překvapeni, jak vypadá," upřímně doznal, což jeho tlumočník Jaroslav Dudl promptně a láskyplně přeložil.
„Ale cenami na hotelu jsem překvapený také," přidal kouč české reprezentace jedním dechem, což už se vedoucímu mužstva tlumočit nechtělo a vše do diplomatických bonmotů tudíž raději zabalil. Takže se rozpovídal o tom, jak vřelého přijetí se fotbalistům v hotelu Rixos President dostalo, co všechno jim nabízí a jak jsou v něm spokojeni.
Trenér Vrba znalý ruského jazyka se při Dudlově verbálním cvičení jen pobaveně usmíval, ale i on se zachoval jako pravý diplomat. Vedoucího mančaftu a svého tlumočníka v jedné osobě totiž ani v tomto momentě nepoopravil, natož aby ho snad nabádal, aby jeho slova uvedl na pravou míru.
Na diplomacii se prostě musí dbát. V kvalifikaci o EURO - a při cestách do Asie - pak tuplem.
