Článek
Pochopitelně, predikovat v tomto případě je hádáním z křišťálové koule. S jistotou lze pouze konstatovat, že ze strany Daridy o pouhé gesto v žádném případě nejde. Svoje rozhodnutí si pečlivě rozmýšlel několik týdnů.
Je ale objektivní říct, že Darida si sice drží v Hradci Králové vysokou formu, s osmi brankami se dělí o čtvrtou příčku v tabulce ligových střelců, jenže v reprezentaci nebyl od Eura 2021. Do duelu s Irskem (26. března v Edenu) půjde absolutně z voleje. Bez možnosti herní adaptace s týmem, který absolvoval kvalifikaci.
Na druhou stranu má Darida za sebou 9 let v bundeslize, v jedné nejlepších soutěží světa odehrál 224 zápasů. Jeho obrovské zkušenosti z velkých utkání a záložníkova nezpochybnitelná fotbalová kvalita předurčují, že by pro veledůležitou baráž (v případě postupu přes Irsko by se Češi střetli o vstupenku na MS s vítězem zápasu Dánsko - Severní Makedonie) měl být Darida posilou.
Nemá tedy ani smysl zaobírat se tím, jestli je v ohrožení pozice dlouholetého kapitána Tomáše Součka ve středu zálohy. Respektive, jestli Součkovi hrozí role náhradníka, a jestli by ji případně unesl. Nebo naopak, jestli by si společně na hřišti vyhověli. Obavy jsou zbytečné. V minulosti spolu hráli, není důvod se domnívat, že by to teď nezvládli.
V novém tisíciletí zažila česká reprezentace doposud dva velké návraty. V listopadu 2005 se na baráž s Norskem o postup na MS v Německu vrátil Pavel Nedvěd, o čtyři roky později ho napodobil útočník Jan Koller. Tehdejší svazový šéf a zároveň kouč národního mužstva Ivan Hašek přemluvil Dina na zářijovou kvalifikaci na Slovensku. Výsledek? Zatímco Nedvěd pomohl ke dvěma výhrám a zahrál si na doposud jediném světovém šampionátu s českou účastí, Koller bezprostředně po prohře na Slovensku ohlásil definitivní konec.
Teď se upekl velký návrat číslo tři. Je jisté, že Darida si na sebe upletl bič. Pořádný. Spousta fanoušků ho bude pasovat do role spasitele, který tým dovede na šampionát. Pokud postup nevyjde, Darida to nejspíš pořádně odnese. A s ním i Koubek a vedení FAČR v čele s Nedvědem.
Moc si přeju, aby na druhou variantu nedošlo. Darida, který pro český fotbal udělal strašně moc, a navíc je lidsky rovný, by si něco takového nezasloužil. Prožil jsem s ním kompletní plzeňskou éru, byl jsem u jeho prvních dnů v A-týmu Viktorie na tehdejším soustředění na Kypru, byl jsem za ním ve Freiburgu i v Soluni. Při rozhovorech jsme spolu strávili celkově mnoho hodin.
Dovolím si tedy říct, že Daridu poměrně dobře znám. Jestli by si někdo něco takového nezasloužil, tak právě on. Uklidňuje mě však poznání, že každý fotbalový krok, který v minulosti udělal, učinil s chladnou hlavou a po důkladné rozvaze. Přesně jako teď. A pokaždé se trefil…
