Článek
n Bylo těžké se přeorientovat z euforie po úspěchu národního týmu zpátky do ligového koloběhu?
Nebylo. Řada z nás měla sice v nohou i hlavách reprezentační akce, ale zbyl nám relativně i dostatek času na rehabilitaci. Chtěli jsme se už soustředit jen na nejbližší ligový zápas, abychom byli úspěšní. Říkali jsme si, že chceme a musíme vyhrát. Bod je pro nás málo.
n Přitom jste po vaší brance měli duel dobře rozehraný.
To ano, ale kdybychom přidali ještě druhou branku, získali bychom nejspíš větší klid a byl by to takříkajíc jiný zápas. Na druhou stranu je pozitivní, že jsme se dostávali do šancí. Jenom je potřebujeme proměňovat.
Co vám k tomu v Liberci chybělo?
Shrnu to do tří věcí: scházely zmíněný klid, koncentrace a důraz. Liberec hrál ve druhém poločase dobře, nakopával míče na nabíhajícího Josefa Šurala a chvílemi se to na nás valilo. Celkově to byl přitažlivý fotbal pro diváky.
Hodně se spekulovalo, jestli se měly nebo neměly kopat penalty po jedné na každé straně. Jak jste to viděl?
Mohly tam být z mého pohledu na obou stranách pokutové kopy. Záleží na rozhodčím, co a jak posoudí. Udělal to lépe tím, že nic nepískl a dopadlo to takhle, tedy bez penalt.
Je konečná remíza spravedlivá?
Asi ano. Za nerozhodného stavu se hrálo tak, že kdo dá druhý gól, rozhodne o výsledku. Snaha byla evidentní a nakonec už rozdílová branka nepadla.
