Článek
Čím si vysvětlujete takové výkyvy ve hře Slavie během jednoho zápasu? Nástup jsme měli stejný jako v minulých zápasech, pak jsme z nepochopitelných důvodů přestali hrát a otevřeli hru, čehož soupeř využil. Zbytečně jsme začali panikařit, naštěstí se to podařilo otočit.
Není chyba v hlavě? Neříkáte si třeba, že když vedete, už zápas dotáhnete? Jakmile dáme vedoucí gól, přijde uspokojení a v hlavě se honí, že už je to hotové. Ale pak se ukáže, že opak je pravda. To samé bylo s Třincem, tam jsme taky neodehráli jediný zápas celých šedesát minut naplno. Akorát to pak stojí trenéra nervy, že na nás musí řvát.
Vyrovnat jste vždy dokázali krátce po inkasované brance, to byly asi důležité momenty. Určitě. Zápasů je hodně, sil málo, takže kdyby vyrovnávací góly nepřišly hned, těžko bychom to dotáhli.
Rozhoduje v těchto momentech i víc zkušených hráčů Slavie? Je to možné. Také je to o vůli a disciplíně i jiných faktorech.
Měli jste v závěru víc sil? Budějovice těžko skládaly sestavu dohromady... Já jsem čekal před zápasem, že je přebruslíme, ale potvrdilo se to jen v první třetině.
Tolik gólů padlo v sérii poprvé, už útočníci našli recepty na gólmany? Určitě ne. V play-off se musí pořád střílet, padají i šťastné góly. Jeden na jednoho obránce neuděláš, hráči tady jsou vyrovnaní.
Vítězný gól přišel po vašem přesném pasu před branku, kde stál Michal Sup. Věděl jste o něm? Věděl. Už jsem nechtěl držet puk, risknul jsem to a dostalo se to k němu. Říkal jsem mu, jak je možné, že on se trefí nad vyrážečku a dá gól, když mě to Eda (brankář Roman Turek - pozn. red.) vytáhl ve druhý třetině bambulí hokejky. Ten ji má snad jako já kouli u auta (úsměv).
