Článek
Utkání vašich týmů sledoval téměř zcela zaplněný plzeňský stadión. Užívali jste si to?
Straka: Byli jsme dojatí. Maličko jsem se toho bál, ale pak mě to úplně pohltilo. Bylo to skvělý, ale jsem šťastný, že už to mám za sebou.
Špaček: Všichni nám říkali, ať si to hlavně užijeme, což se povedlo. Závěrečná emotivní řeč před 8 tisíci lidmi byla těžká, přemýšlel jsem o ní celý týden. Ale dobře to dopadlo, stejně jako zápas, kterým se lidi dobře bavili. Škoda jenom, že nepřijeli ještě další hráči jako Jirka Dopita, Pepa Beránek, Pavel Patera nebo Martin Ručinský. Ale začala extraliga a další kluci jsou zase v Americe.
| Rozlučková exhibice hokejistů Martina Straky a Jaroslava Špačka. |
|---|
| Tým Martina Straky - Tým Jaroslava Špačka 5:5 (2:4) |
| Branky: P. Nedvěd 2, Jágr, Martin Straka, Rys - Špaček 2, Vostřák, D. Pospíšil, Jiří Hanzlík |
Jak vzpomínáte na společně strávené roky ať už v reprezentaci nebo Plzni?
Straka: Přijde mi, že jsme se všude míjeli, ale na důležitých akcích jsme byli spolu. Jak v Naganu, tak na mistrovství světa 2005 ve Vídni. A taky při historickém loňském titulu pro Plzeň. Škoda, že jsme se nepotkali v NHL, možná bychom to dotáhli až ke Stanley Cupu.
Který ze třech zmíněných titulů je pro vás nejcennější?
Straka: Asi olympiáda.
Špaček: Jasně, Nagano bylo fantastický, stejně jako Vídeň. Ale pro mě tím největším zážitkem bylo vyhrát titul pro Plzeň. Na to jsme tu totiž dlouho čekali.
Jak byste popsali vzájemný vztah jeden k druhému?
Straka: Jardu jsem poznal před nějakými 25 roky a hned jsme si padli do oka. Vím, že se na něho můžu ve všem spolehnout. Když by se mi něco stalo, vždycky mi pomůže. A to platí opačně. Moc si ho vážím, takových lidí kolem sebe mnoho nemáte.
Špaček: Martin je jeden z nejlepších hokejistů české i československé historie, víc k tomu není potřeba dodávat. Jsem rád, že můžu být jeho kamarád a dělat s ním v Plzni hokej.
Potěšilo vás, že klub po skončení exhibice vyvěsil vaše dresy ke stropu haly, což doposud učinil jen ve čtyřech případech?
Straka: Zařadit se mezi legendy jako jsou pánové Ebermann nebo Kajkl, je obrovská pocta.
Špaček: A mně je velkou ctí, že jsem šel ke stropu společně s Martinem.
Jaromír Jágr, který se vaší exhibice rovněž zúčastnil, vyjádřil přání, abyste za deset let přijeli i na jeho rozlučku. Přislíbili jste mu to?
Špaček: Ode dneška začínám šlapat na kole a čekám, až skončí. Abych se ale neušlapal...
Straka: V kabině jsme se smáli, že on skončí v šedesáti a to už tu spousta z nás nebude. Jarda ale svou rozlučku nemůže dělat v Kladně, ale v O2 areně nebo musí postavit novou halu, protože bude mít plno.
