Článek
Můžete se ještě vrátit ke svému odchodu z Plzně?
Byl jsem tam čtyři roky a vážím si samozřejmě mistrovského titulu ze sezóny 2012/2013. Po minulém ročníku mi skončila smlouva a nabídku na její prodloužení jsem nedostal. Z klubu nás odešlo až deset hráčů. Nastal radikální řez s obměnou kádru, přišli většinou mladí.
Jak se seběhl váš příchod do Litvínova?
Zrovna jsem nic neměl. Pobýval jsem v Česku a šel jsem na chvilku na Slovensko. Ozvali se z Litvínova, že mají problémy se zraněnými obránci. Jednání bylo rychlé. Neváhal jsem ani vteřinu.
Naskočil jste do rozjetého týmu.
Ve Zlíně byla radost dívat se na přesilovky, puky lítaly z hokejky na hokejku. Někdy to tam napadá a někdy ne. Hrál se divoký zápas a možná jsme trošku urazili štěstí a asi jsme se vystříleli, protože pak jsme proti Slavii nedali ani gól.
Jste spokojen se svými výkony?
Zatím moc ne. Věřím, že se obrazně řečeno probudím a budu hrát lépe.
Co vám chybí po herní stránce?
Všechno. Je pravda, že jsem dlouho nehrál a chci možná až moc vrátit Litvínovu to, že mi dal šanci. Klubu jsem vděčný, ale trošku mě svazuje zodpovědnost. Potřebuji si hokej víc užít a nehrát křečovitě.
Jak na vás působí litvínovská hokejová atmosféra?
Na trošku horší a starší zimák jsem zvyklý už ze Vsetína, kde jsem před lety také prožil několik sezón. Mně to nevadí. Jsem rád, že lidi chodí na hokej. Specifické jsou tribuny k stání. Je tam hukot a klobouk dolů před fanoušky. Litvínov je vysloveně hokejové město.
