Hlavní obsah

Končím s hokejem, ohlásil Vlasák a slzel u toho. Je to emotivní, přiznal

Jan ŠkvorSport.cz
Aktualizováno

Právě skončil zápas Slavie s Českými Budějovicemi, kterým se Pražané minimálně na rok rozloučili s hokejovou extraligou. Čtyřicetiletý útočník sešívaných Tomáš Vlasák si po něm vzal na ledě do ruky mikrofon a přítomným fanouškům na stadiónu v Edenu oznámil, že končí svou hráčskou kariéru. „Cítím, že můj čas se naplnil,“ řekl pak trojnásobný mistr světa v rozhovoru s novináři a v očích se mu leskly slzy.

Foto: Vít Šimánek, ČTK

Tomáš Vlasák (uprostřed) dal ve 40 letech vrcholnému hokeji sbohem.

Článek

Těžko se smiřujete s tím, že žádný další zápas už nepřidáte?

Je to emotivní, v hlavě se mi promítla celá kariéra. Nechtěl jsem končit takhle (sestupem se Slavií), bohužel se to ale stalo, je to sport. I když mě to hrozně mrzí a mrzet mě to bude asi napořád.

Hodně jste zvažoval, jestli aspoň ještě sezónu nepokračovat?

Jasně že jo. Dával jsem si dohromady plusy a mínusy a ty mínusy nakonec převážily. Už bych se spíš trápil, než abych měl radost. Tělo už je unavený a za poslední tři roky jsem měl úrazy kolena, operaci stehna, mám problémy s plotýnkou... Fakt bych se trápil...

Rozhodl byste se tedy stejně, i kdyby se Slavia v extralize zachránila?

Ano, vnitřně jsem byl rozhodnutý už kolem ledna. Vždycky si to dlouze rozmyslím, protože nemám rád, když někdo řekne, že končí a pak najednou otočí. Tohle je definitivní konec.

Jde o nejemotivnější okamžik vaší kariéry?

Určitě. Je to nějakých třiadvacet let, když vezmu, že jsem od pěti let na ledě. Když to člověk má rád, tak ho to asi zasáhne. Mě to zasáhlo.

Je to vidět, v očích máte slzy...

Nečekal jsem to. Bylo to nádherných dvacet tři let, tuhle hru miluju, ale prostě je konec. Teď je to emotivní, ale časem zase až se pustím do nějaké práce, tak to bude lepší.

Končí se vám alespoň s lehčím srdcem, že jste před dvěma lety dosáhl na vysněný titul s Plzní?

Kdybych ho nezískal, bylo by to pro mě těžší. Někomu se poštěstí, třeba Krtek (Ondřej Kratěna) má titulů osm. I ten můj jeden za to ale stál. Strašně moc!

Chtěl byste zůstat u hokeje?

Určitě, dělám to celý život a myslím, že hokeji aspoň trochu rozumím. Chci dát danému klubu to nejlepší, co můžu.

Rozhodujete se mezi prací sportovní manažera ve Slavii, nebo Plzni?

Asi jo. Ale já jsem ještě před příchodem do Slavie měl s Dědkem (Martinem Strakou) nějakou domluvu a takový trošku příslib. Sejdu se s ním a uvidíme.

Pojďme ještě ke Slavii. Jak se vám po dvou dnech rozležel v hlavě její pád do první ligy?

Cítím, že jsem za to měl nějakou zodpovědnost. Na druhou stranu musím říct, že se celá sezóna vyvíjela špatně. A i když se to v baráži nepovedlo, tak celé mužstvo nesmírně bojovalo, držel nás Dominik Furch. Bohužel to nevyšlo, musíme se s tím smířit a já doufám, že Slavia bude zase co nejdřív zpátky.

Vrátit se ale nebude jednoduché, že?

Viděli jsme to na Kladně - sestoupilo a nedostalo se ani přes první kolo play-off. Teď bude chvilku takové vakuum, ale věřím, že se dá dohromady schopná parta lidí, kteří Slavii padnout nenechají. A kteří ji budou chtít co nejdřív dostat nahoru.

Nyní jste smutný a zklamaný, jinak ale musíte být se svou kariérou spokojený, ne? Tři tituly mistra světa, mistrovský pohár s Plzní a vítězství v ruské lize s Omskem, to se podaří jen málokomu...

Jo, vždycky jsem se snažil dělat maximum. Myslím, že jsem neměl špatnou kariéru. Jsem vděčný, že jsem byl zdravý. Chtěl bych poděkovat i rodičům, kteří mě jako mladýho strašně podporovali. Rodině, dětem... Děkuju všem. Prostě už to končí (rozbrečí se).

Reklama

Související témata: