Hadamczikovi došla trpělivost a Vrbatu s Fleischmannem posadil. Nekoukám, jak se kdo jmenuje, říká

„Je těžký je posadit, ale taky je těžký čekat, kdy se konečně prosadí. Tohle není soutěž na 52 kol, kde můžete čekat deset zápasů, až se někdo aklimatizuje a chytne. Jak nevidíte žádný tah na bránu, pořádnou střelu, musíte se rozhodnout," obhajoval Hadamczik po utkání se Švýcary svou volbu.

Co na tom, že ze hry vyřadil posily z NHL. V tu chvíli cítil, že pro tým nejsou přínosem. „Chcete vyhrát a nekoukáte na to, jak se kdo jmenuje nebo kolik má roků. Když se podíváte na Hertla a spočítáte, kolik udělal hitů, jak často byl na puku, kolik si vytvořil šancí... To bych pak byl alibista, kdybych nasazoval hráče podle jména," odmítá Hadamczik škatulkovat hráče podle jejich klubové působnosti.

A nehleděl ani na to, že Vrbata s Fleischmannem mohli být z jeho rozhodnutí rozladění. „Jestli má být někdo rozladěný, že nehraje? Vždyť je to o přímé úměře - když je rozladěný hráč, je rozladěný i trenér. A když hráč dostane šanci i v přesilovkách a nemá v tu chvíli formu...," vysvětloval Hadamczik, proč se rozhodl dát přednost jiným hráčům.

Bezprostředně po skončení utkání se Švýcary měl ke svému týmu krátký proslov. „Něco jsme si řekli, ale klidně. Parta si musí sednout sama a semknout se. Hráči musí mít soudnost. Nikdo nemá místo pod palcem, když nepodává výkony, jaké by měl. Pokud nehraje dobře, stejně týmu musí fandit a být s ním," myslí si Hadamczik.

„Zatím se dá říct, že evropské lajny, plus ta Hudlerova, plní věci tak, jak mají. Ale musíme najít ještě jednu, která potáhne a bude dávat góly," stýská si Hadamczik a i proto se rozhodl, že dnes dopíše na soupisku čtrnáctého útočníka - Petra Koukala.

Ve hře svých svěřenců stále postrádá větší důraz a ochotu schytávat rány v předbrankovém prostoru. „To, co tady evropská mužstva produkují, my neděláme. Musí se do toho jít s vervou, nasazením. Jako to hraje Hudler nebo Voráček. Jdou do všeho nekompromisně po hlavě. Technicky to totiž nejde," hlásí kouč a je přesvědčený, že si to uvědomují i hráči.

„Oni vědí, o co hrají. Zatím nemůžeme být spokojení, ale turnaj běží dál. Můžeme situaci otočit, stejně tak můžeme spadnout dolů. Je to oboustranné," přiznává Hadamczik a uvědomuje si, že nyní již začíná jít do tuhého. Jakákoli další prohra by totiž naděje na povinný postup do čtvrtfinále limitně přiblížila nule.

„Dostali jsme se do situace, kdy každý další zápas je pro nás jako čtvrtfinále. Není to jednoduché, protože teď si nemůžeme dovolit klopýtnout s někým, jako je Dánsko nebo Norsko. Jsme postavení na hraně toho, že tyhle týmy musíme porazit."