Hlavní obsah

Ani zázrak, ani propadák, hodnotila Hejnová svůj návrat. O mistrovství Evropy jasno nemá

Praha

Jestli za dva týdny nezrychlí aspoň o sekundu, na mistrovství Evropy asi nepojede. Tak si vyhodnotila překážkářská mistryně světa Zuzana Hejnová svůj první start po téměř jedenácti měsících na Diamantové lize v Monaku, kde doběhla v čase 55,86 s sedmá.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

O tom, zda odletí i na mistrovství Evropy do Curychu, bude mít Zuzana Hejnová jasněji po mistrovství republiky.

Článek

Jste ráda, že jste se rozhodla letošní premiéru absolvovat v Monaku?

Určitě nelituju. Mám Monako moc ráda a vůbec mě nenapadlo, že bych měla absolvovat nějaký menší závod tady. Možná by to pro mě bylo psychicky lepší, ale já si řekla, že chci závodit s těmi nejlepšími a vyzkoušet si, jak na tom jsem. Brala jsem to jako test a myslím, že nedopadl úplně špatně. Žádný zázrak to samozřejmě není, ale propadák také ne.

Jak závod zvládla vaše bolavá pata? Dovedete si představit, že byste dnes (v sobotu – pozn. red.) měla absolvovat další běh, jako tomu bude na mistrovství Evropy?

Upřímně, teď si to moc představit nedovedu. Ale to je dané tím, že to byl první start, jsem strašně nevyběhaná. Noha drží. Po závodě mě bolela víc, ale teď je to takový standard.

Start v Monaku vás směrem k mistrovství Evropy povzbudil, nebo spíš znejistěl?

Mám smíšené pocity. Jsem ráda, že jsem doběhla, ale s časem spokojená nejsem. Rozhodnu se asi na mistrovství republiky. Podle toho, jak to bude vypadat a jak se budu cítit, se rozhodnu, jestli do Curychu pojedu. Podle jednoho závodu se moc nedá soudit.

O kolik byste chtěla zrychlit, abyste si řekla, že mistrovství Evropy má cenu?

Potřebovala bych na mistrákách zrychlit aspoň o sekundu, abych věděla, že v Curychu můžu běžet ještě rychleji.

Kdy jste v Monaku manko cítila nejvíc?

Já závod rozběhla standardně jako vždycky, ale pak jsem neměla potřebnou rychlost, abych zatáhla jako vloni, kdy jsem od sedmé překážky přidávala. Teď nejsem tak rychlá a dlouho jsem nezávodila. Běžela jsem tak nějak pořád stejně.

Sedmá jste byla naposledy před třemi lety na mistrovství světa v Tegu. Byla jste po doběhu v Monaku rozladěná, nebo jste umístění vzhledem ke zranění brala realisticky?

Říkala jsem si, že ta pauza musí být znát, ale byla jsem taková rozpolcená. Na jednu stranu jsem byla ráda, že jsem doběhla, a holky mi gratulovaly k návratu, což bylo hrozně fajn, na druhou jsem zvyklá na jiné časy a jiné pocity. Bylo to hrozně zvláštní.

Očima trenéra Dalibora Kupky
„Navenek se možná čekal trochu lepší čas, ale taková je realita. Já čekal podobný výkon, protože čtvrtka se nedá běžet zadarmo. Příprava byla taková rychlokvaška, ale posledních pět týdnů Zuzka odtrénovala kromě kvalitních odrazů všechno, objemový trénink za sebou má. Teď bude všechno záviset na její noze. Když zvládne dva a půl týdne tréninku v tretrách, aniž by musela řešit, jestli druhý den může běhat, ten čas klidně může stlačit k 54 sekundám. Ale kdyby tam nebyl výkonnostní a zdravotní progres a na mistrákách běžela 55,50, nestojí podle mě za to do Curychu jet. I když rozhodnutí bude samozřejmě na Zuzce.“

Celý rozhovor se Zuzanou Hejnovou najdete v pondělním Právu.

Reklama