Článek
Jsou oba světové tituly signálem, že česká atletika má v mládeži silné ročníky?
Už loni to bylo vidět, když se dařilo na všech šampionátech mladších kategorií. Letos je jen jeden takový vrchol, vyjma mládežnické olympiády, a určitě se ukazuje, že mládežnická atletika tu funguje. Rozjel se i příliv dětí, které teď dorůstají do závodních let.
Jak složitý je pak přechod mezi seniory? Spousta sportovců ho nezvládne…
Jsou závodníci, kteří se s tím narodí, nebo jsou tak výkonnostně na výši, že s přechodem problém nemají, jinde je to malinko složitější. Je to ožehavý věk, a když člověk nemá v sobě tu lásku ke sportu, že je schopen vydržet se pár pátků plácat, tak o ty lidi přicházíme. Ne, že by nebylo co nabídnout, ale není toho moc. V současné době, kdy se všechno měří přes korunu, je to složité. Ale jsem rád, že tu jsou mladí lidé, kterým atletika jde a kterým se nějaké ty podmínky dají nabídnout, a ty jsme schopni udržet.
Sýkora v Eugene ukázal, že má odolnou psychiku, když zvládl nelehkou roli favorita.
Je to kluk, který v mých očích měl už loni na medaili z juniorského mistrovství Evropy, ale nešťastně se zranil. Jirka ukazuje od žákovského věku, že je velmi disponovaný, tak věřím, že se vyvaruje nějakých technicko-taktických chyb a půjde to jenom ke světlým zítřkům.
Když se v Česku objeví vícebojař, hned je srovnáván s vámi, Změlíkem či Šebrlem.
Jirka má výchozí pozici zajímavější v tom, že je v tomhle věku o dost lepší, než jsme byli my. Tak ať srovnávají. (směje se)
Nakolik je ale toto srovnávání v juniorském věku vypovídající?
Jak jsem mu říkal v květnu, kdy uzmul český juniorský rekord, v devatenácti letech jsem vypadal trochu víc jako dítě než on. Tak se smál. Ono není moc desetibojařů, kteří předvedli v tomhle věku takové výkony, a pak byli schopni se dramaticky posunout, myslím o několik stovek bodů. Ale on je podle mě typ, který by to zvládnout mohl.
Co jste říkal na vystoupení Anežky Drahotové? Je skutečně vytrvaleckým unikátem?
Opravdu je. Když si vzpomenu na závod, kdy ten předchozí světový rekord zašla Ruska Lašmanovová v Tallinnu, Anežka s ní chtěla udržet krok a po dvou kilometrech začala litovat. Teď dozrála, dospěla a výkonnostně se neskutečně posunula. Anežka je o 20 centimetrů vyšší než ostatní, to také hraje roli. Nepamatuju, že by excelentní chodkyně měla její výšku. Nabízí se nepřímé srovnání s Usainem Boltem. Skoro všichni jsou o hlavu menší a on si udrží frekvenci při větší délce kroku než jeho soupeři.
Drahotová kombinuje chůzi, běh i cyklistiku. Měla by si podle vás s přechodem mezi dospělé jednu z disciplín vybrat, nebo jí to neuškodí?
Ještě pár let jí to neuškodí. Pro mladý organismus, i když je v takovém zápřahu, platí, že, čím pestřejší, tím lepší. Pro ni je rozhodně jednodušší strávit tři hodiny na kole než tři hodiny chodit. To je jen plus, že není jednostranná.
Nebojíte se tedy, že by si vybrala kolo a atletika o její talent přišla?
To závisí na tom, jak se jí kde bude dařit. Ale být na kole sedmá na mistrovství světa v cyklistice asi bude složitější. Doufám, že královna sportu jí bude nejblíž.
