Článek
„První odcházel Honza Hájek, protože ho v neděli čekal zápas, takže to vzal jako profík,“ řekl kapitán. Sám měl v telefonu padesát esemesek a VIP gratulace přijímali i hráči. „Dostali jsme esemesku od Ivana Lendla, pak mi i volal a říkal, že jsem odehráli fantastické představení,“ chlubil se Štěpánek. „Přál i pan Kodeš, to jsou lidi, kteří Davis Cup vyhráli, takže vědí, co to pro nás finále znamená.“
O půl druhé ráno se rozrazily dveře a za svými přemožiteli přišel i celý chorvatský tým, včetně Maria Ančiče. „Hlavně Karlovič se ukázal jako neskutečný borec. Na parketu se moc nevlnil, ale strašně ochotně se fotil s českými fanoušky,“ líčil kapitán. „Šlapal zelí, do větších akcí se nepouštěl. Tak jsme ho pozvali na panáka. Z nás byl asi nejunavenější,“ tvrdil Štěpánek. „Tady se nekonala nevraživost jako na fotbale. Jsme Slované, máme k sobě blízko,“ ujišťoval Navrátil.
Jaký rozdíl proti namyšleným Francouzům, kteří v březnu dorazili na 1. kolo do Ostravy plní sebevědomí, ale po dvou porážkách Gillese Simona, uraženě balili fidlátka. „Francouzi jsou namistrovaní, ani Tomáš s Radkem k nim nemají blízko. Tady v Chorvatsku nám naopak lidi gratulovali a říkali, že budou držet palce i ve finále,“ vykládal kapitán.
„Taky jsem měl pocit, že gratulace byly upřímný. A společná oslava s chorvatským týmem vůbec nevadila. Naopak,“ řekl Štěpánek. „My už to vlastně zažili s Argentinci na Stodolní. Ti to vzali ještě ve větším stylu, asi přišli oslavit tu nulu,“ smál se Berdych. „Ale tak to má být. Bojuje se na kurtu, pak už můžeme být kamarádi.“