Článek
Jednatřicetiletý Chorý je bez přehánění jednou z nejpropíranějších postav posledních týdnů a dnů v tuzemském sportu.
Ještě než stihli zhyzdit ligové derby agresivní a neukáznění fanoušci Slavie, viděl Chorý červenou kartu za úmyslný úder loktem do spánku sparťana Sörensena.
Třetí vyloučení za nesportovní chování za jedinou ligovou sezonu znamená definitivní konec ve Slavii, která s věčným hříšníkem už nepočítá. V létě mu dovolí hledat si angažmá.
Chorého neslavný konec v Edenu nastává ve chvíli, kdy národní tým musel oznámit širší nominaci na mistrovství světa, do něhož vstoupí už za měsíc v Mexiku proti Jižní Koreji.
Tvrdíkovskou terminologií panovala „společenská poptávka“, aby Chorý v letadle mířícím do Severní Ameriky scházel. Koneckonců i v textu Sport.cz dva ze tří oslovených expertů zastávali názor, že by nenapravitelného rapla spíš v reprezentaci nechtěli vidět. A ještě výmluvněji vypadá anketa čtenářů Sport.cz, v níž si drtivá většina hlasujících nepřeje, aby se Chorý (se spoluhráčem a dalším červeným hříšníkem Douděrou) objevil v nároďáku.
Chorý se přesto v úterý objevil na seznamu 54 jmen, z nichž vzejde finální česká soupiska.
Stále se může stát, že sešívaný zlobr v konečném šestadvacetičlenném výběru bude chybět.
Jeho zařazení na širším listu ale značí, že Koubek nad ním nezlomil hůl. Naopak s ním dál počítá. Podle důvěrných informací Sport.cz doopravdy figuruje i v amerických plánech.
Do odletu do Spojených států zbývají necelé tři týdny. Dost se může změnit. Chorého čeká i vážná rozprava s Koubkem i vedením reprezentace.
Reprezentační trenér nemá před očima Chorého úlety, které předváděl ve slávistickém dresu. Dokonale ho zná z Plzně, kde jeho nespoutanost uměl krotit. Chorý pod Koubkem rozkvetl a zažil nejlepší část plzeňské éry. Hrál, střílel góly, dostal se poprvé do reprezentace a vysloužil si i pikantní přestup do Slavie.
Koubek je navíc trenérský pragmatik. Jedničkou reprezentačního útoku je, pokud mu slouží zdraví, Patrik Schick. Chorý je spíš alternativou než oporou. Rozšiřuje taktické možnosti v ofenzivě. Výška a přednosti se budou hodit na určitý styl soupeře nebo pasáž zápasu.
Koubek si musí vyhodnotit, zda mu povolání Chorého stojí za to.
Ryzí nadšení z účasti na šampionátu zmizí a zákonitě by přibyly nepříjemné dotazy, jaká kritéria při nominaci problémového čahouna převážila, když jiné komplikovanější reprezentanty už rovnou při tvorbě širší soupisky vynechal. Tiskový aparát reprezentace by musel automaticky počítat s tím, že Chorého by měl chránit. Křehké pouto s veřejností by se zase mohlo narušit.
Chorý vyvolává rozpaky, které by trochu upozadilo snad jen veleúspěšné tažení Amerikou.
Při malování krásných scénářů je nutné zmínit, že v posledních sezonách představuje podstatný rozdíl, zda Chorý hraje na ligové, nebo mezinárodní scéně. Doma drtí soupeře. Ač hned deset (!) z 35 ligových partií zmešká z disciplinárních a kázeňských důvodů, je téměř jisté, že se se 17 trefami stane králem ligových střelců.
Jenže ve stejné sezoně taky v sedmi duelech Ligy mistrů nedal gól, ač vyslal hned 16 střel. Loni se trefoval v Evropské lize, ale ještě víc šancí zahodil. V reprezentaci se třeba blýskl dvougólovým počinem předloni v Lize národů proti Albánii (2:0), ale převážně se prosazuje proti outsiderům.
V baráži proti Dánům vyběhl jako náhradník a k postupu přispěl úspěšnou penaltou v rozstřelu. V semifinále ho Koubek instaloval do základu proti Irům, proti nimž si ale pořádně neškrtl.
Chorý má limit proti kvalitnějším soupeřům. Za humny, tedy přesněji za hranicemi, nepřipomíná neomylného ranaře. Ke gólu spotřebuje na rozdíl od nejelitnějších evropských zakončovatelů daleko víc možností, kterých se ale na mezinárodní úrovni neskýtá tolik jako v lize proti Zlínu, Slovácku či Dukle.
Přesto se zdá, že mu v reprezentaci budou věřit.
Koubek má zastání u generálního manažera Nedvěda i nadřízených, koneckonců po dvaceti letech provedl reprezentaci na mistrovství světa a jeho přání má mít váhu. Jeho případný tah s Chorým se ale může otočit proti němu. Obrův příběh ve Slavii budiž důkazem.
