Článek
Odměna za to, jak se pral s osudem a nevzdával se, Čtyřkolkáře Zdeňka Tůmu prakticky denně deptaly prasklé pneumatiky, musel měnit motor, brzdily ho problémy se spojkou a převodovkou. Teď se na Dakaru dočkal odměny v podobě životní jízdy, na kterou nikdy nezapomene. „Druhé místo mi vyhrála navigace. Foukal hrozný vítr a rozvířený písek zhoršoval viditelnost. Na jednom bodě začali všichni bloudit a nedokázali vybrat správnou cestu. Já ji našel nejrychleji," radoval se českokrumlovský rodák.
Pomohla mu ale i jedna netradiční věc. „Potřeboval jsem už hrozně moc na záchod. Držel jsem se skupinky motorkářů, ale pak jsem už prostě nutně musel udělat zastávku a nechal je radši ujet. Poté jsem se soustředil na přístroje a nenechal se nikým ovlivnit. Přesně jsem věděl, kde se nacházím a jel podle sebe. Naopak ostatní se vždycky drželi toho prvního, který je vedl špatně. Všichni kromě mě tam proto bloudili," smál se Tůma.
Maratonskou etapu poznamenal také docela silný vítr. Z plánovaných 534 měřených kilometrů se jich nakonec odjelo jen 223. „Organizátoři druhou část raději zkrátili. Chvílemi jsme jeli v písečné bouři. Cítil jsem velké tlaky, až to skoro tahalo nudle z nosu. Jakmile foukalo z boku, nebo proti, tak to bylo hrozný. Ale myslím, že by šlo i pokračovat. Jenže pár motorkářů mělo problémy a pořadatelé pochopitelně chtěli chránit zdraví závodníků," řekl člen týmu BARTH Racing.
I tak měli někteří jezdci při přejezdech dun velké problémy, dva dokonce skončili s poraněnými zády v nemocnici. „Člověk tady nesmí riskovat. Je potřeba dodržovat pravidla. Když nevím, co je za hranou duny a nevidím za horizont, je prostě nutné přibrzdit. Musí se jet hlavou a myslet na to, že může jít i o život," dodal Tůma.
