Článek
Semifinále Australian Open se strojově působícím obhájcem titulu Jannikem Sinnerem bylo fascinující ukázkou, k jakému výkonu se dokáže vyšponovat šlachovitý chlapík, kterému táhne na čtyřicet. Stranou teď ponechme, že ve čtvrtfinále měl Djokovič namále s Lorenzem Musettim a za stavu 0:2 na sety ho zachránilo soupeřovo zranění.
K 25. grandslamovému titulu kariéry však bylo potřeba porazit ještě Carlose Alcaraze. A tenhle víceboj už Djokovič na největších turnajích ve svém věku neutáhne.
Pokud srbská legenda postoupila do finále Australian Open, desetkrát z toho byl titul. Až v neděli mluvil Djokovič coby poražený finalista do mikrofonu jako první. „Takové podpory jako letos se mi tu nikdy nedostalo,“ řekl rekordman melbournského turnaje, kterého před čtyřmi lety kvůli covidové kauze vláčeli jako zločince a nakonec ho z Austrálie deportovali, aniž by si pinkl do míčku.
Djokovič se ovšem stále pokouší španělsko-italskou hegemonii narušit. Loni se na grandslamech čtyřikrát protáhl do semifinále. Jenže jednou skrečoval, dvakrát schytal 0:3 od Sinnera a jednou od Alcaraze.
„To, co Novak předvádí, je stále velmi inspirující. Že s ním můžu sdílet jeden kurt, je pro mě čest,“ líčil Alcaraz a v hledišti mu tleskala i vynikající australská herečka Sarah Snooková. Kdo zná brilantní seriál Boj o moc, možná si vybaví větu, kterou v něm říká její postava: „Oni si myslí, že už mezi ně nepatřím.“
Tenhle citát lze nyní snadno převést i na Djokoviče. V rychle se měnícím tenisovém světě je reprezentantem předchozí epochy, kterou definovala rivalita s Rogerem Federerem a Rafaelem Nadalem. Přítomnost jen o rok starší španělské superstar sedící v sáčku mezi celebritami Srbovi připomněla budoucnost, která se nevyhnutelně přiblížila.
Dnešní tenis žije zápasy Alcaraze se Sinnerem, kteří se navzájem nutí posouvat hranice možného. Do této dynamiky už největší grandslamová legenda zapadá jen okrajově – jako respektovaná, ale pomalu odcházející minulost.
Djokovičova éra byla monumentální, jenže snaha opatřit ji grandslamovou tečkou působí čím dál víc spíš jako marný souboj s neúprosným tokem času než jako realistický cíl. Ne snad kvůli tomu, že by velký šampion ztratil kvalitu, ale proto, že tenis už našel mladší, hladovější a neúprosnější tváře.
