Chtěla jsem potkat běžeckého Káju Gotta

Po porodu jsem si chtěla vylepšit postavu, nejdříve cvičením doma podle videa, ale časem jsem zkusila vyběhnout pomaličku stylem indiánského běhu na pár minut. Běh beru jako odpočinek, odreagování se, možnost popovídat si s kamarádkou. Běh mi také pomáhá se zklidnit. Patřím mezi lidi, co jsou akční a běh je také o jistém zklidnění a pokoře. Pokoru myslím ke svému tělu – neuštvat ho, soustředit se na techniku běhu, dýchání.

Běhám dva roky, ale měla jsem i nějaké přestávky, takže se považuji spíše za běžce začátečníka.

Díky tomuto projektu jsem poznala úžasné holky, které mě nabíjejí energií, podporujeme se, což se v dnešním světě moc nevidí. Lidé si říkají málo pozitivních a povzbuzujících věcí a Women's Challenge je přesně o tomto. Také veřejně přiznávám, že cílem bylo potkat se s Milošem Škorpilem, který pro mě byl něco jako Kája Gott – všichni o něm mluví, ale kdo ho potkal. (smích)

Když mi zavolali, že jsem postoupila do finále, nejprve jsem nevěřila vlastním uším, tepovka vylétla do obřích výšek, ukáply i slzičky štěstí. Moc si toho vážím, že jsem byla vybraná a snažím se poctivě věnovat tréninku, poslouchat rady.

Myslím, že už se dokážu bavit snad už jen o dvou věcech - dětech a běhání. (smích) Rodina, myšleno ta širší, moje běhání bere spíše jako prostředek k hubnutí. Pro některé přátele jsme s manželem blázni, co chodí běhat (pochopte, v zimě se přeci jen nabalíme, nechodíme ven, když je špatné počasí, natož si obléknout legíny, šustku a do toho mrazu vyběhnout, o dešti ani nemluvě), ale pořád si říkám, blázen bych byla, kdybych přece jen seděla u televize a nic nedělala. Naštěstí jsme obklopeni kamarády, kteří sportují a podporují nás.

Nakazila jsem pár přátel, ale nejvíce se mi "povedl" můj manžel. Po půl roce běhu jsem poprvé zkusila závod. V ten den jsem slavila narozeniny a lákalo mě zažít narozeninový den trošku jinak. Den poté se můj manžel rozhodl, že zkusí také vyběhnout. Jen tak za kolik dá pět kilometrů. Manžel se rozeběhl neuvěřitelnou rychlostí a zvládá s přehledem půlmaratóny i maratóny. My s dětmi jezdíme na všechny jeho závody. Jsme jeho klaka, morální podpora a realizační tým v jednom. Užíváme si atmosféru závodů, seznamujeme se s novými lidmi a poznáváme nová místa.

Mým cílem je uběhnout půlmaratón se ctí, užít si ho, neprotrpět každý kilometr. S manželem vedeme děti k tomu, že běháme pro radost a s úsměvem. A to chci, aby bylo i nadále mé běžecké motto. Ráda bych také uspořádala charitativní běh na podporu poradny, kterou plánuji v nejbližší době otevřít společně s kamarádkou. Poradna je určena pro děti, které zažívají ztrátu někoho blízkého, ať už ve smyslu úmrtí či odchodu ze života. Ráda bych poukázala na to, že děti se trápí odchodem někoho z rodičů či blízkých.

S tréninkem jsem moc spokojená, ze začátku pozvolné rozklusání, trénování běhu na tepovku. Měla jsem na začátku projektu problém s vysokou tepovkou i při pomalém běhu. Problém byl v tom, že jsem běhala rychle, je potřeba zpomalit a pozvolna pracovat na své kondici. Vyběhnout jako závodník z Keni není zrovna nejlepší pro začátek. Když jsem začínala, řešila jsem neustále svou rychlost, že jsem pomalá jako šnek, jenže postupem času jsem formovala svůj postoj k běhu í díky báječným gazelkám, které si se mnou plní své běžecké sny. Rychlost teď pro mě nehraje důležitou roli. To, zda uběhnu 5, 10 kilometrů za určitý čas mě neudělá šťastnější. Nebudu mít běh raději, nebudu chodit častěji běhat. Budu šťastná, když si závod užiju, bude hezké počasí, fajn lidi, moje děti mi budou fandit. To je teď pro mě na závodech důležitější než čas na hodinkách.

Trénink je nastavený na tělo, tudíž všechny změny se dějí pozvolně. Přidávají se postupně kilometry, pomalu se pracuje na kondičce. Každý trénink je jiný, proto ho mám ráda. Mám ráda změny. Vybíhám, mám sporttester, hlídám si tepovku a na závěr běhu i zkontroluji spálené kalorie. Jsem tabulkový typ, takže vše ihned zaznamenám. (smích)

Během projektu jsem nastoupila zpět do zaměstnání a byla to poměrně velká změna pro můj režim běhání, sladit práci, rodinu, péči o domácnost a běh. Díky mému časovému managementu (kdysi jsem zvládala i tři zaměstnání) a také podpoře manžela, dokážeme sladit tréninky tak, že si oba dva užijeme prostor pro sebe. Chce to hodně tolerance z obou stran, ale jelikož se s manželem hodně podporujeme, jde nám to dobře. Také mám doma dva malé sportovce, a tak není problém vyběhnout občas s dětmi, jedou na kole či koloběžce a já pobíhám vedle. Jsou pro mě nejúžasnější sparingpartneři. Jídelníček mám upravený již několik měsíců, kdy jsem začala pracovat na své postavě po porodu. Chtěla bych být maminka plná energie, která se nezadýchá u každého malého kopečku.