Článek
Kalí předchozí porážka 1:2 na Gibraltaru s tamním Lincolnem a pomoc aténského celku po zaváhání s Lechem olomouckou radost? Ne. Nebo možná trochu. Za krátký čas ale nebude nikoho zajímat, jak se soubor trenéra Tomáše Janotky do play off dostal.
Pro Sigmu jde o úspěch. Jednoznačně a nepopiratelně. Že jde o soutěž třetí kategorie a soupeři v ní nebyli povětšinou moc zvuční? Záleží na úhlu pohledu. Konferenční liga byla vytvořená pro týmu typu Olomouce. Nebo Lechu, Lincolnu, Celje, Rakówa. UEFA chtěla, aby si podobná mužstva v Evropě víc zahrála a měla šanci na úspěch.
Každý soupeř má určitou kvalitu, která odpovídá soutěži. Vždyť třeba podceňovaný a některými fanoušky vysmívaný Lincoln doma ve třech zápasech neprohrál. Porazil Sigmu, Lech Poznaň, remizoval s Rijekou. A vítěz minulého ročníku MOL Cupu nemá kádr na Ligu mistrů a momentálně ani na Evropskou ligu. Hraje ve společnosti, kterou si vybojoval, zasloužil, a nepropadl v ní.
Celý tým Hanáků včetně kouče Janotky zažil nový podzim. Měřil se s různou kvalitou, musel zvládat náročnější program, do toho se kumulovalo cestování. Sbíral zkušenosti. Musel se vypořádávat s větším tlakem.
Zkrátka vstřebával plno nových věcí a situací.
Navíc mužstvo Sigmy se pořád tvoří. S podporou nových majitelů a zajímavými finančními možnostmi, což demonstrovaly drahé nákupy Michala Berana nebo Ahmada Ghaliho, může jít tento proces dobře. Jenže nejde uspíšit. Navíc Olomouc je momentálně ve stavu, že je závislá i na rozhodnutí jiných klubů. To se týká například útočníka Daniela Vašulína, který se v zimě vrátí z hostování do Plzně.
Sigma má dobré předpoklady, aby rostla. Hektický finiš ligové fáze Konferenční ligy, podzimní ligové ztráty nebo výbuch v domácím poháru na půdě divizních Nových Sadů v napěchovaném programu jsou daní, která k jejímu vývoji patří.
