Článek
Vybavíte si?
Jsou to dva roky, kdy národní tým poznával podobné trenérské bezvládí. Už tehdy se skloňovalo jméno trenérského rutinéra Koubka. Jenže taky se ozývalo, že by po případném postupu na mistrovství světa 2026 odcestoval v 74 letech. Možná i proto předchozí vedení svazu v čele s předsedou Petrem Fouskem vsadilo na mladšího Ivana Haška.
Je fotbalovou ironií, že po jeho říjnovém vyhazovu bude Koubek nakonec doopravdy tím, kdo má národní tým přes březnovou baráž na turnaj do Severní Ameriky protáhnout. Navrch podškrábl kontrakt, který mu vyprší po Euru 2028.
Pokud smlouvu dodrží, rozloučí se Koubek s reprezentací nedlouho před 77. narozeninami.
Ač se Koubek stává nejstarším trenérem české historie, věk není zádrhel.
V rozjitřené reprezentační atmosféře se jeví jako přednost. Koubek nezmatkuje. K nároďáku nastupuje pragmatik. Erudovaný odborník. Pán v letech, ale taky s nadhledem, zkušenostmi a dokonalým přehledem o aktuálních reprezentantech. Vždyť ještě do léta v Plzni pracoval se Šulcem nebo Červem a pravidelně vymýšlel taktické fígle, aby v lize vyzrál na Provoda, Holeše, Chorého a další opory Slavie.
Koubkovo dosazení by ovšem nemělo rozptýlit, že pátrání po reprezentačním trenérovi připomínalo telenovelu.
Nechyběly nečekané zápletky. Epizodních štěků se zhostila velká jména. Do děje taky vstupovaly postavy, které tuctový divák považoval za pohřbené. Ač současné vedení svazu deklarovalo zájem o zahraničního trenéra, průběžně zjišťovalo, že by na něj a jeho spolupracovníky vlastně nesehnalo dostatek peněz. Padala různorodá jména, rozličného původu a věku. Kdo ví, jaká sjednocující fotbalová filozofie je spojovala.
Miroslav Koubek byl představen jako nový trenér fotbalové reprezentace.Video: Sport.cz
S vyhlašovanou koncepcí předsedy Davida Trundy nemělo překotné pátrání moc společného.
Koneckonců ještě minulý týden se zdálo, že se svazové vrchnosti podaří přesvědčit k nevšednímu vedlejšáku slávistického trenéra Jindřicha Trpišovského. V pátek po poledni se ve svazovém velíně na pražské Strahově ale před novináře posadil v tmavém saku a tmavé košili sedmdesátník Koubek.
„Respektuju, že první volba byl Jindra. Je to naprosto logické, protože je to nejlepší český trenér. Když varianta padla, věděl jsem, že to směřuje ke mně,“ pravil.
Nezachoval se jako ješita. Nezahořkl, že si na něj na Strahově vzpomněli až zhruba po dvou měsících. Na inaugurační tiskovce zmínil, že bude žádat, aby i jeho noví podřízení podobně potlačili ega ve prospěch kolektivu.
Průtahy při jmenování nového trenéra slouží jako obžaloba současné fotbalové vlády, její neschopnost pocítí i Koubek. Už měsíc mohl studovat barážové protivníky. Nové spolupracovníky i samotné hráče si mohl proklepnout při listopadovém srazu.
Třeba by stihl rozptýlit u některých obavy, že není nejvhodnější variantou. Takové zvěsti létaly éterem. Je otázkou, odkud podobné informace pramení. Na druhou stranu reprezentanti v posledním období ukazují, že vhodný úsudek není jejich nejlepší vlastností. A pokud něco potřebují, je to kázeň, řád nebo systém.
Koubek je zárukou, že ho dodá. Po jeho jmenování u fotbalové veřejnosti nastala po vleklém a rozpačitém hledání vzácná shoda. Pokud z dostupných trenérů někdo uspěje v baráži, je to právě on.
